Severokrymský kanál

Severokrymský kanál začíná mezi Novou Kachovkou a Tavrijskem v Chersonské oblasti, kde je Dněpr zadržován Kachovskou přehradou, a vede nejprve Černomořskou nížinou na jih Chersonské oblasti a pak přes Perekopskou šíji na Krym, kde vede poblíž severního pobřeží přes Sovětskyj až do Kerče, přičemž poslední úsek od vesnice Zelenyj Jar do Kerče už je voda vedena vodovodním potrubím. Z Tavrijsku až do Džankoje, v Džankoji je po 208 kilometrech první čerpací stanice s výškou 9,2 metru. Další čerpací stanice je na 287 kilometru, má výšku 25,6 metrů.

Nejvyšší možná propustnost kanálu je 380 krychlových metrů za sekundu. Každoročně přivádí na Krym přes 1,2 miliardy krychlových metrů vody, až 85 % celkové spotřeby vody na Krymu. Stavba kanálu umožnila zavlažit zhruba 270 tisíc hektarů suché stepi, která se změnila na vinice, sady a také pole s obilninami (zejména s rýží). Pro rozvod vody z Severokrymského kanálu slouží řada menších kanálů, mj. Krasnohvardijský kanál nebo Azovský kanál.

Poštovní známka Sovětského svazu z roku 1951 s plánem Severokrymského kanálu

Stavba kanálu začala v roce 1961. V roce 1963 dosáhl Krasnoperekopsku a v roce 1965 Džankoje. V roce 1971 dosáhl Kerče a v prosinci 1976 byl oficiálně uveden do provozu.

V roce 2014 v návaznosti na probíhající krymskou krizi omezily v dubnu ukrajinské úřady množství vody, které je do kanálu pouštěno z Dněpru. Rusko reagovalo plánem přivést na Krym vodu z Krasnodarského kraje vodovodem pod Kerčskou úžinou.[1][2] Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu byl na konci února 2022 vodní režim v kanálu obnoven a voda začala znovu na Krymský poloostrov proudit bez omezení.[3]