Sde Elijahu

Leží v nadmořské výšce 191 metrů pod mořskou hladinou v intenzivně zemědělsky využívaném Bejtše'anském údolí, které je součástí Jordánského údolí. V okolí obce se nacházejí četné vydatné prameny, ale původní vádí protékající údolím byla většinou kvůli zemědělskému hospodaření svedena do umělých vodotečí. Údolí je rovinaté, s rozsáhlými plochami umělých vodních nádrží a zemědělských pozemků. Člení ho jen nevelké pahorky, většinou lidského původu coby stopy dávného osídlení jako Tel Te'omim a Tel Nufar, které se rozkládají západně od vesnice, nebo Tel Ro'e na východním okraji obce. Zhruba 6 kilometry na západ od vesnice se terén prudce zvedá do svahů pohoří Gilboa.

Vesnice je situována 30 kilometrů jižně od Galilejského jezera, 4 kilometry západně od řeky Jordán, cca 5 kilometrů jihojihovýchodně od města Bejt Še'an, cca 80 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 63 kilometrů jihovýchodně od centra Haify. Sde Elijahu obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je ryze židovské. Společně s nedalekými vesnicemi Tirat Cvi, Šluchot a Ejn ha-Naciv vytváří blok nábožensky založených kibuců.

Sde Elijahu je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice číslo 6678, která severozápadně od kibucu ústí do dálnice číslo 90.

Sde Elijahu byl založen v roce 1939.[2] K založení došlo 7. května 1939.[3] Šlo o opevněnou osadu typu „hradba a věž“. Jejími zakladateli byli mladí židovští přistěhovalci z Německa.[4] Později se zde usadili i Židé, kteří přežili holokaust, z Francie a Itálie.[5]

Kibuc byl pojmenován podle německého rabína Elijahu Gutmachera.[4]

Sde Elijahu vznikl zčásti na pozemcích arabské vesnice Arab al-'Arida, která se do roku 1948 rozkládala jen pár set metrů severovýchodně od dnešního kibucu. Arab al-'Arida měla roku 1931 182 obyvatel a 38 domů. V květnu 1948, během Operace Gideon, v počáteční fázi války za nezávislost, byla dobyta izraelskými silami a místní arabské obyvatelstvo uprchlo. Zástavba v Arab al-'Arida byla pak zničena a její plocha využita jako zemědělské pozemky.[6] Část pozemků tu také původně patřila německým Templerům – křesťanské organizaci zaměřené na zemědělské osidlování Palestiny. Ti zde měli několik farem. Jedna z nich sloužila zakladatelům Sde Elijahu jako první ubikace.[4]

Roku 1949 měl kibuc Sde Elijahu 240 obyvatel a rozlohu katastrálního území 3865 dunamů (386,5 hektaru).[7]

Ekonomika kibucu je založena na zemědělství (důraz na organické farmaření bez používání umělých hnojiv) a průmyslu.[4] V kibucu fungují zařízení předškolní péče o děti a základní škola Šaked (שק”ד), do které docházejí i děti z okolních vesnic. V Sde Elijahu působí synagoga.[5]

Obyvatelstvo kibucu Sde Elijahu je nábožensky založené.[3] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Sde Elijahu Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu se stagnující populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 683 lidí. Během roku 2014 populace klesla o 2,0 %.[1]