Média

Podle Slovníku spisovného jazyka českého je medium, množné číslo média, zprostředkující osoba, prostředí, činitel, výplň prostoru nebo látka, ve které je předmět uložen. V masové komunikaci jsou média komunikačními výstupy nebo nástroji používanými k ukládání a doručování informací nebo dat.[1][2] Termín se týká složek masmediálního komunikačního průmyslu, jako jsou tištěná média, vydavatelství, zpravodajská média, fotografie, kino, vysílání (rozhlas a televize), digitální média a reklama.[3]

Užití pojmu média v češtině se liší podle kontextu

  1. v nejširším slova smyslu je médium vše, co dovede přenést informaci (elektřina, vzduch), jde tedy o extenzi člověka, jak uvádí McLuhan[4]
  2. v užším slova smyslu jsou to sdělovací prostředky, média přímo určená pro komunikaci (telefon, řeč)
  3. v nejužším slova smyslu se jedná o média určená pro hromadnou komunikaci (internet, televize, rádio) = masmédia (hromadné sdělovací prostředky)

Historie

Rozvoj písma a výroby papíru umožnil lidstvu komunikovat na delší vzdálenost, příkladem je pošta v Perské říši (Chapar Khaneh a Angarium) a v Římské říši, které lze interpretovat jako rané formy médií.[5] Historie médií zahrnuje i malby v jeskyni Chauvet a pokračuje dalšími způsoby, jak prodloužit lidské sdělení dále, než dosáhne hlas: kouřové signály, značení stezek a sochy.[6]

Reklama byla a je nejvýraznějším obsahem propagačních médií. První zmínky o reklamě můžeme najít už ve starém Egyptě. Už před několika tisíci lety existovaly jako jakési první výklady dřevěné skříňky s nabízeným zbožím. To později zopakovali i Římané formou beden se zbožím. Ze 3. století př. n. l. pochází reliéf, zpodobňující chrámové průčelí s textem oznámení služeb řeckého vykladače snů. Jedná se tedy o jakýsi vývěsní štít, označení firmy. Jiný vykladač snů si nechal vyrýt na hliněnou tabulku: „Já, Rino z Kréty, vykládám sny na příkaz bohů“. Také ve vykopávkách z Pompejí (v r. 79 n. l. byly zasypány popelem při výbuchu Vesuvu) byla nalezeny různé reliéfní štíty řemeslných dílen. I v české literatuře najdeme popis reklamního sdělení ve hře Mastičkář ze 14. století, kde trhovec propaguje vonné masti.

Členění médií

Primární, sekundární, terciární a kvartární
  • Primární média umožňují sdělování bez dodatečných pomůcek (např. mluvené slovo, gesto, pohyb) / přirozený jazyk, neverbální komunikace.
  • Sekundární média ke sdělení využívají technologické pomůcky na straně sdělujícího, ne však na straně příjemce (např. megafon, vesnický rozhlas, tisk) / technická (maže se rozdíl ve vzdálenosti a čase).
  • Terciární média vyžadují technologickou pomůcku na straně sdělujícího i příjemce (např. rozhlas, televize, telefon, případně též počítač) / masová (pro větší množství lidí).
  • Kvartární média, která jsou založena na globálním elektronickém propojení světa a stírají rozdíl mezi sdělujícím a příjemcem sdělení / síťová komunikace.[7]

Horká a chladná
Související informace naleznete také v článku Horká a chladná média.

Specifická média a masmédia
Související informace naleznete také v článku Masmédium.

Specifická média

Mnoho specifických médií je zároveň propagačním prostředkem (a naopak). Propagační prostředky jsou vlastně materiálním vyjádřením reklamního sdělení. Jsou účinným nástrojem, který působí slovem, obrazem, zvukem, pohybem, tvarem, barvou a jinými komunikačními prvky. Mohou se používat samostatně nebo v kombinaci pro zvýšení její účinnosti. Reklamní sdělení musí upoutat a být vnímáno, musí být podnětem k aktivnímu jednání (ke koupi). Jde tedy nejen o to co sdělit, ale také jak to sdělit (otázka textu, grafiky, volby propagačního prostředku), komu to sdělit (zvolená cílová skupina) a kde to sdělit.

Propagační prostředky
Vývoj počtu vlastníků největších médií v USA od roku 1983. Z grafu je vidět trend monopolizace amerických médií.

Propagační prostředky můžeme členit z několika hledisek:

Propagační média jsou nositeli propagačních prostředků, které umožňují masové šíření reklamního sdělení.

Prvky reklamy můžeme najít dřív, než vůbec vznikla první manufaktura. Obecně lze říci, že se propagace datuje vznikem prvního státu, protože každé společenské zřízení potřebovalo určitým způsobem informovat širší veřejnost o svých záměrech (zvýšení daní, královský manifest, rytířský turnaj). Ještě obecněji můžeme říci, že reklama je spojena s dělbou práce, s potřebou nabídnout svůj výrobek za výrobek jiný nebo jej prodat ― tedy i se vznikem trhu.

Tyto příklady z dávné minulosti zdůrazňují, že každému výrobci, obchodníkovi či poskytovateli nějaké služby by mělo záležet na tom, aby jeho nabídka vešla ve známost. Aby se vryla do povědomí veřejnosti ― a to v co nejširším okruhu jeho působnosti. K tomu slouží propagace a reklama.

Pokud vyjdeme z jazykového základu těchto slov, pak propagace znamená latinsky 'šíření, zatímco latinské slovo reclamare značí vyvolávat, na něco upozorňovat, vychvalovat. Propagace je tedy širší pojem a zahrnuje nejen reklamu, ale i státní propagaci (vytváření dobré pověsti dané země v zahraničí) a společenskou propagaci (předvolební kampaň politických stran i propagace zdravého způsobu života – životního stylu).

Existuje mnoho definic reklamy a propagandy, avšak žádná není „oficiální“ a každý autor teoretické práce si vyvozuje svoji vlastní verzi. Definice dle Zdeňka Chmela: "Propagace je vědomá činnost, zaměřená specifickými prostředky na určený okruh lidí s cílem vyvolat, zesílit, nebo omezit u nich určitou potřebu nebo zájem, resp. způsob jejich uspokojování. Reklama je nástrojem ekonomické soutěže, hromadným způsobem prodeje, placenou formou působení na veřejnost, aby přijala nabízené zboží nebo služby. Je činností, která veřejným podáváním informací vyvolává potřeby nebo zájmy, existující potřeby zesiluje a upozorňuje na nejvýhodnější způsob jejich uspokojování.“

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Media (communication) na anglické Wikipedii.

  1. What is media? definition and meaning [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (anglicky)
  2. Cory Janssen. What is Communication Media? - Definition from Techopedia [online]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Martin Lister; JON DOVEY; SETH GIDDINGS; IAIN GRANT; KIERAN KELLY. New Media: A Critical Introduction. 2nd. vyd. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
  4. Slovník žurnalistiky : výklad pojmů a teorie oboru. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource s. ISBN 9788024637693, ISBN 8024637693. OCLC 1023801583 S. 147.
  5. DUNSTON, Bryan. Postal system [online]. 2002 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
  6. LULE, Jack. Globalization and Media: Global Village of Babel. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2012. Dostupné online. ISBN 9780742568365. S. 33–34. (anglicky)
  7. Mediální studia – MedKult [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
  8. REVUE PRO MÉDIA č. 4 – Heslář – McLuhan, Herbert Marshall (1911–1980). rpm.fss.muni.cz [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online.

Literatura
  • BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 439 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3028-8.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.