Saparmurat Nijazov

Nijazov se narodil jako Annanijazov 19. února 1940 ve vsi Kipčak v Ašchabadské oblasti Turkmenské sovětské socialistické republiky. Otce nepoznal, neboť padl ve druhé světové válce. Matka a sourozenci zahynuli roku 1948 při ničivém zemětřesení. Nijazov vyrůstal v dětském domově v Ašchabadu. Po skončení střední školy v roce 1959 pracoval jako školitel odborové organizace. Roku 1962 se stal členem Komunistické strany Turkmenské SSR (KST) a o tři roky později začal studovat Leningradský polytechnický institut, obor energetika, který zakončil roku 1967 a získal titul inženýr. Poté pracoval v Bezmejské hydroelektrárně V. I. Lenina v Ašchabadské oblasti. Od roku 1970 zastával vyšší stranické funkce a další perspektivy se mu otevřely po dokončení Vyšší stranické školy při ÚV KSSS. V roce 1980 se stal prvním tajemníkem Ašchabadského městského výboru KST, v roce 1985 krátce zastával funkci předsedy Rady ministrů (tzn. premiéra) Turkmenské SSSR a poté byl jmenován prvním tajemníkem KST, tedy nejmocnějším mužem v zemi. V roce 1990 se stal členem Politbyra ÚV KSSS (tzn. nejužšího vedení celosvazové strany) a předsedou Nejvyššího sovětu (tzn. parlamentu) Turkmenské SSR. Ve stejném roce se stal i prvním prezidentem země.

27. října 1990 byl Nijazov v přímé volbě zvolen do nově zřízené funkce prezidenta Turkmenské SSR. Podle oficiálních výsledků pro něj hlasovalo 98,3 % voličů. Pod jeho vedením vyhlásil Turkmenistán 27. října 1991 nezávislost na Sovětském svazu. Znovu byl zvolen prezidentem v roce 1992, kdy pro obdržel podle oficiálních výsledků 99,5 % hlasů. O rok později jej parlament prohlásil hlavou všech Turkmenů světa a udělil mu titul Turkmenbaši (otec všech Turkmenů).V roce 1994 se voliči v referendu vyslovili pro vynechání prezidentských voleb v roce 1997 a prodloužení Turkmenbašiho mandátu do roku 2002. Současně se uvažovalo o změně státního zřízení na monarchii a jmenování Turkmenbašiho šáhem. Návrh podpořili na společném sněmu stařešinové turkmenských klanů. Přípravným krokem bylo vyjmutí slova republika z úředního názvu země, ale ke změně nakonec nedošlo vzhledem k negativním reakcím ze zahraničí a k nevhodnosti Nijazovova syna Murada coby nástupce. Situace byla vyřešena v roce 1999, kdy parlament prohlásil Turkmenbašiho za doživotního prezidenta. V roce 2002 byl jménován maršálem a o rok později zvolen do funkce předsedy parlamentu. V posledních letech života Turkmenbaši trpěl cukrovkou a srdeční slabostí. Zemřel 21. prosince 2006 na selhání srdce.