Sanktuarium svatého Valentina (Beruň)

Datum vzniku kostela není přesný. První zmínky o kostelu pocházejí z roku 1628 od protestantského pszczyňského děkana Johanna Hoffmanna. Podle něj byl kostel postaven v letech 1623–1626, kdy byl kostel sv. Bartoloměje ve vlastnictví protestantů až (do roku 1645).[2] V letech 1677–1680 zastupoval farní kostel sv. Bartoloměje, který shořel při požáru města Beruň. V této době se rozvinul kult svatého Valentina, který překročil hranice beruňské farnosti. V roce 1725 byla provedená generální oprava kostela. V roce 1845 v Beruni vypukl opět velký požár, který zničil farní kostel a opět byl kostel sv. Valentina farním kostelem. V roce 1929 byl kostel uznán jako kulturní památka. V roce 1942 byla provedena generální oprava vnitřku z iniciativy P. Jana Trochty. Po ukončení druhé světové války byl formálně zahrnut do právní péče státu. V roce 1971 z důvodu vadné elektrické instalace vznikl v kostele požár, který byl záhy uhašen a ihned byly zahájeny opravy. Dne 14. března 1972 byl kostel úmyslně podpálen. Škody byly značné. Byla zničena celá střecha, strop a horní partie bočních stěn. Oprava byla ihned zahájená a v roce 1991 bylo obnoveno šindelové krytí střechy, zavedeno protipožární zabezpečení a zabezpečení proti vloupání. V kostele je uložena relikvie sv. Valentina jejíž pravost je potvrzena dokumentem z 28. ledna 1961. Dne 13. ledna 2015 byl kostel povýšen dekretem katovickým metropolitním arcibiskupem na svaté místo (sanktuarium) svatého Valentina.

V roce 2003 se stal sv. Valentin patronem města Beruň.

Jednolodní orientovaná dřevěná roubená stavba bedněná deskami. Typická architektura dřevěné sakrální stavby Horního Slezska. Loď je zakončena kněžištěm. Střecha kostela je šindelová, sanktusník má šestibokou lucernu zakončenou malou bání. Krucha s malými varhany ze 17. století je podepřena dvěma dřevěnými sloupy. Střecha je sedlová krytá šindelem, stěny kostela jsou pobité deskami.