Sandro Penna

Narodil se v umbrijské Perugii v rodině obchodníka. Ve třiadvaceti letech, jako diplomovaný účetní, odešel s matkou do Říma, kde se živil jako příležitostný novinář a spisovatel. Vedl svobodný, nespoutaný tulácký život, jehož radosti i melancholie se odrážejí v jeho průzračné, neliterátsky chápané poezii. Jeho koncentrované, snad jen zdánlivě lehce načrtnuté lyrické zlomky připomínají orientální haiku. Nějaký čas žil Penna také v Miláně, kde pracoval v knihovně. Básníkův osobitý talent jako první rozpoznal Umberto Saba: „Stále tě vidím s tvým kufříkem, tvé nové, podivuhodné básně a lehkou (opravdu slabou) neurózu. Ó lehký Penno, ty nevíš jednu věc – nevíš, jak jsem ti záviděl!“ (23. listopadu 1932). Svou první báseň („Život je vzpomenout si na tesklivé probuzení...“), která se zalíbila Sabovi, napsal na okraj novin, když se v noci probudil a nemohl spát. Postupného uznání se dočkal až v 60. letech, poté co na jeho dílo upozornil Pier Paolo Pasolini. Dnes není sporu o tom, že Pennovy verše patří k vrcholům italské poezie 20. století.

• Básně (Poesie, 1939)
• Poznámky (Appunti, 1950)
• Příjezd k moři (Arrivo al mare, 1955)
• Zvláštní radost žít (Una strana gioia di vivere, 1956)
• Kříž i rozkoš (Croce e delizia, 1958)
• Tutte le poesie (1970)
• Trochu horečky (Un po di febbre, 1973)
• Zvláštnosti (Stranezze, 1976)
• Zmatený sen (Confuso sogno, 1980)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sandro Penna na Wikimedia Commons

• Dörthe Wilken: „E questa festa di parole in me“, Intertextualität und Intermedialität im Werk Sandro Pennas, Meidenbauer, München 2006