San Lorenzo in Lucina

Podle archeologického průzkumu z roku 1990 zde počátkem našeho letopočtu bylo zřízeno Solarium Augusti se slunečními hodinami Horologium Augusti, jejichž gnómon se dochoval v sakristii kostela. Podle jména křesťanské majitelky soukromého římského domu se celé místo nazývá Lucina. Papež Marcel I. se zde skrýval před Maxentiem a Damasus I. byl zde roku 366 zvolen papežem. Kostel byl znám jako Titulus Lucinae a tak se o něm roku 499 zmiňuje i papež Symmachus.

Do 5. století je datován vznik procesí, které se koná 25. dubna, a začíná u San Lorenzo in Lucina, pokračuje přes kostel sv. Valentina, Milvijský most a končí ve Svatopetrské bazilice.

Raně křesťanská trojlodní sloupová bazilika se dochovala jen ve fragmentech zdiva a krypty, byla zbořena za vpádu barbarů roku 1084. Do podoby románské stavby se sloupovým portikem a lvím portálem byla roku 1112 přestavěna na pokyn papeže Paschalise II.. Roku 1605 papež Pavel V. kostel povýšil na Basiliku minor, a tím ji zařadil do okruhu poutních kostelů. Klenby a interiér byl kompletně renovovány Fanzagem roku 1650, kdy byly také boční lodi přestavěny na barokní kaple.

Hlavní oltář: architektonickou kulisu navrhl Carlo Rainaldi. Vynikající oltářní obraz Ukřižování zobrazuje Krista trpícího a osamělého v noční krajině, v okamžiku obrácení hlavy k Bohu se slovy "Proč jsi mne opustil?"; namaloval jej Guido Reni v letech 1638–1639, předloha byla mnoha malíři napodobována a existuje také v barvotiskových kopiích. Pod hlavním oltářem je vložena relikvie – rošt, na kterém byl sv. Vavřinec umučen.

V chóru visí obraz Panna a svatí od Placida Costanziho.

První kaple vpravo je zasvěcena titulárnímu světci tohoto kostela, sv. Vavřinci, jáhnovi a římskému provomučedníkovi, pro jehož hrob, vyzvednutý z římských katakomb na Via Apia, byla vystavěna bazilika San Lorenzo fuori la mura.

Druhá kaple napravo, navržená Rainaldim, byla vyzdobena Janem Mielem. Roku 1665 zde byl pohřben francouzský malíř Nicolas Poussin, náhrobek z bílého mramoru daroval spisovatel a diplomat Chateaubriand roku 1830, umělcovu bustu vytvořil Paul Lemoyne a reliéf Louis Desprez.

Čtvrtá kaple od vchodu je pohřební kaple rodiny Fonseca. Interiér navrhl Gian Lorenzo Bernini, který také nad hrobkou zhotovil portrétní polofiguru lékaře Gabriele Fonsecy. Je zde také oltářní obraz Nanebevzetí, kopie podle Guida Reniho, dokončená Giacintem Gimignanim.

Pátá kaple napravo je zasvěcena svaté Hyacintě Marescotti a vyzdobena obrazy Smrt sv. Hyacinty Marescotti od Marca Benefiala a Život sv. Františka (1624) od Simona Voueta.

V dalších kaplích jsou díla Turchiho, Saraceniho a Sardiho.

• 
  Interiér
• 
  Náhrobek Poussina
• 
  Busta Gabriela Fonsecy
• 
  Luigi Poggi, poslední titulář kostela
• 
  kaple sv. Jana Nepomuckého
• 
  sv. Jan Nepomucký před Václavem IV.
• 
  Nalezení těla sv. Jana Nepomuckého
• 
  Busta Josefa Myslivečka vlevo v kapli sv. Josefa

Druhá kaple vlevo od vchodu je od roku 1737 zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Roku 1742 zde byla z iniciativy saského kurfiřta a polského krále Augusta Velikého ustavena Konfraternita Laiků Dobré pověsti, bratrstvo vyznavačů sv. Jana Nepomuckého. Sochu sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti vytesal Berniniho žák Giovanni Altobelli. Oltářní obraz Panny Marie se sv. Janem Nepomuckým a Archandělem Michaelem namaloval Placido Costanzi (nyní je přemístěn za hlavní oltář). Kapli dal v 19. století obnovit Mons. Karl Jänig, obrazy ze života sv. Jana Nepomuckého tehdy namaloval Emil Holárek. Roku 1992 byla do kouta kaple instalována bronzová busta skladatele Josefa Myslivečka, jejímž autorem je sochař Vladimír Oppl. V r. 2016 se busta nacházela ve čtvrté kapli nalevo, v kapli sv. Josefa.

Na pátém pilíři vpravo od vchodu byla roku 1992 vsazena bílá mramorová deska s českým a italským textem, pamětní deska českého skladatele Josefa Myslivečka (1737–1781), působícího v Itálii, a zvaného zde Il divino Boemo, kterého zde dal pohřbít jeho žák Angličan Barry. Vlastní hrob a epitaf jsou v kryptě, byly dlouho nezvěstné a objevil je teprve archeologický průzkum z roku 1990. Krypta však není přístupná veřejnosti.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků San Lorenzo in Lucina na anglické Wikipedii a San Lorenzo in Lucina (titolo cardinalizio) na italské Wikipedii.

• ROME, guide de turisme. Michelin Paris 1997, s. 170.
• Jana KOUDELKOVÁ: Česká zastavení v Římě. Praha Portál 2000, str. 6–8.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu San Lorenzo in Lucina na Wikimedia Commons