Bez

Bezy jsou opadavé keře, stromy nebo i vytrvalé byliny se vstřícnými zpeřenými listy. Kořenový systém je bohatě větvený a mělký. Listy jsou na okraji pilovité, s palisty nebo s nektárii vzniklými přeměnou palistů. Větve jsou tlusté, s nápadnými lenticelami a tlustou dření. Květenství jsou koncové vrcholičnaté laty nebo ploché vrcholíky. Květy jsou pravidelné, drobné, většinou pětičetné, bílé, zelenavé nebo žlutavé. Kališní i korunní lístky jsou srostlé. Tyčinek je 5, jsou přirostlé při bázi koruny a vyčnívají ven. Semeník obsahuje 3 až 5 komůrek, v každé je jediné vajíčko. Plodem je dužnatá, nejčastěji černá nebo červená peckovice připomínající bobuli a obsahující 3 až 5 semen.[1][2][3]

Rod zahrnuje asi 40 druhů rozšířených v mírném a subtropickém pásu obou polokoulí a v některých horských oblastech tropů. Není zastoupen v subsaharské Africe. V ČR je zastoupen 3 původními druhy: bez černý (Sambucus nigra), bez chebdí (S. ebulus) a bez červený (S. racemosa).[2] Mimo tyto 3 druhy roste v Evropě ještě bez sibiřský (S. sibirica), rozšířený ve středním a východním Rusku.[4]

• 
  Detail květů bezu černého
• 
  Kvetoucí bez chebdí
• 
  Zralé plody bezu červeného
• 
  Zimní větévka bezu červeného
• 
  Australský bez Sambucus gaudichaudiana

• bez chebdí ('Sambucus ebulus)
• bez černoplodý (Sambucus melanocarpa)
• bez černý (Sambucus nigra)
• bez červený, syn. bez hroznatý (Sambucus racemosa)
• bez hladkoplodý (Sambucus callicarpa)
• bez kamčatský (Sambucus kamtschatica)
• bez kanadský (Sambucus canadensis)
• bez pýřitý (Sambucus pubens)

Jako bez se někdy lidově označuje i šeřík obecný (Syringa vulgaris), který však s bezem není nijak příbuzný (patří do řádu hluchavkotvarých).

Jako okrasné dřeviny jsou u nás nejčastěji pěstovány různé kultivary bezu černého, lišící se především tvarem a zbarvením listů a celkovým vzrůstem.[5]

Bez černý je využíván v lidovém léčitelství a plody jsou různým způsobem zpracovávány na šťávy, džemy apod.[2]