Salka (okres Nové Zámky)

Obec leží na pravém břehu řeky Ipeľ v Ipeľské pahorkatině. Východní část území je tvořena nivami. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí 108 až 288 m, střed obce je ve výšce 110 m n. m. Akátové a dubové porosty se nacházejí na vyšších terasách pahorkatiny v západní části území.[2] Terasy a hřebeny pahorkatiny jsou tvořeny neogenními mořskými uloženinami s vysokou vrstvou spraše.[2] V obci se nachází přírodní rezervace Sovie vinohrady s výskytem teplomilných rostlin.[3]

Obec sousedí na severu s obcemi Malé Kosihy a Sikenička, na východě s Maďarskem, na jihu s obcemi Leľa, Bajtava a Kmenica nad Hronom a na západě s obcemi Kamenín a Pavlová.[4]

Skalka Horný Chotár sousedí na severu s obcí Pastovce, na východě s Maďarskem, na jihu s obcí Malé Kosihy a na západě s obcemi Sikenička a Zalaba.[4]

Obec byla osídlená v neolitu. Archeologické nálezy dokládají mimo jiné sídliště s kanelovou keramikou a další nálezy z doby bronzové, sídliště z římského období (2. století) a pohřebiště a sídliště belobrdské kultury z 10. století.

První písemná zmínka o obci pochází roku 1156, kde je uváděná jako Zalka, kdy sem byla přeložena solná mýta z obce Nána a Štúrovo. Od roku 1261 do roku 1848 náležela pod Ostřihomskou kapitulu. V roce 1544 byli u obce poraženi Turci vojsky Ference Nyáryho. V roce 1664 v obci bylo 136 domácností. V roce 1715 byl v obci mlýn, vinice a 57 domácností. V roce 1754 obec obdržela od císařovny Marie Terezie výsadu trhového práva. V roce 1828 zde žilo 1173 obyvatel v 195 domech. V období 1938–1945 byla připojena k Maďarsku.[5][6]

Hlavní obživou bylo zemědělství, vinohradnictví a chov dobytka.

V obci je římskokatolický barokní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1700.[7][8][9]

Kostel náleží pod římskokatolickou farnost Salka, děkanát Štúrovo, diecéze nitranské.