Kamenín

Obec se nachází ve východní části Podunajské pahorkatiny a její části Ipeľské pahorkatiny na pravém břehu řeky Hron, který severně od obce meandruje s mrtvým ramenem. Na jih od obce se rozkládá Kamenínske slanisko o rozloze 21,88 ha, které je státní přírodní rezervací od roku 1953. Východní část katastru obce na levém břehu Hronu je lesní porost tvořený dubovými a akátovými lesy. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 110 až 267 m n. m., střed obce se nachází ve výšce 126 m a nejvyšším bodem je kóta 289 na hranici katastrálního území pohraniční obce Salka.[2]

Archeologické nálezy dokládají osídlení v období neolitu. První písemná zmínka o obci pochází zroku 1183, kde je uváděná jako Camend, později Kemend a od roku 1948 nese název Kamenín. Obec převážně patřila pod ostřihomskou kapitulu. Po tatarských nájezdech v roce 1560 zpustla. V roce 1699 v ní žilo 200 obyvatel, v roce1715 je uváděn mlýn a 61 domácností. V roce 1755 už v ní žilo 791 obyvatel, v roce 1787 v 151 domech žilo 884 obyvatel a v roce 1828 zde žilo 1039 obyvatel v 173 domech. Po první světové válce v rámci pozemkové reformy byla rozdělena církevní půda.[3][4] Hlavní obživou bylo zemědělství a vinohradnictví.

Na konci druhé světové války na území obce Kamenín proběhla tanková bitva mezi německou armádou a Rudou armádou. Do bojů zde bylo nasazeno na 400 tanků. V průběhu bojů zahynulo 130 obyvatel obce, asi 5000 vojáků obou stran a bylo zničeno na 80 % domů včetně věže kostela.[5]