Sakrakopec

24. listopadu 1966 o cca 16:30 se zde zřítilo bulharské letadlo. Na palubě zahynulo všech 82 lidí - 74 cestujících a 8 členů posádky, 63 mužů, 18 žen a třináctiletý chlapec.

Většina cestujících, 37, (mezi nimi otec a syn a také jeden manželský pár) tak i celá posádka letadla (8), byla z Bulharska, ale na palubě byli i občané Maďarska (16), Československa (5, všichni české národnosti), Německa (5), Brazílie (3), Chile (2), Argentiny (1), Hondurasu (1), Japonska (1), Švýcarska (1), Tuniska (1) a Velké Británie (1, Joseph Mark, narozený v roce 1913 v Medzilaborcích).

Letadlo Iljušin Il-18 směřovalo ze Sofie přes Budapešť a Prahu do Berlína, ale pro špatné počasí v Praze se nad Brnem obrátilo a přistálo kolem poledne v Bratislavě na letišti v Ivance pri Dunaji. Po zlepšení povětrnostních podmínek nad Prahou dostalo v 16:20 povolení ke startu. Pár minut nato zachytilo vrcholky stromů a narazilo do Sakrakopce.

"Na místě byli lidé z Rače už půl hodiny po pádu, ale záchranáři přišli až po jedné a půl hodině ..." tvrdí pamětník největší letecké tragédie na Slovensku, Viktor Musil. Svědci tehdy našli oběti zasypané sněhem a rozptýlené v okruhu několika set metrů. Zahynula tam i tehdejší operní hvězda Ekaterina Popova a bulharský velvyslanec v Berlíně Ivan Bačvarov (objevuje se chybný přepis Byčarov). Právě z důvodu jeho úmrtí se objevila konspirační teorie, že havárii mají na svědomí agenti tajných služeb. Jiná verze hovořila o oslavách Kateřiny, která měla na druhý den svátek. "Oficiální zpráva vyšetřovací komise jednoznačně neurčila příčinu neštěstí, ale odborníci předpokládali i vysokou turbulenci", vzpomíná pan Musil.

Tragédie bulharského letadla rychle upadla do zapomnění. Média tehdejšího komunistického státu neštěstí velmi nerozšiřovala ani později nepřipomínala. Pár měsíců po havárii vysadila skupina nadšenců na místě tragédie 82 bříz. Za každou oběť jednu. Na místě byl postaven dřevěný dvouramenný kříž, na stromě byl vyříznut nápis s počtem obětí, k místu tragédie navigovalo návštěvníky několik do stromů vyřezaných značek.

8. května 2010 spolek Istropolitan postavil na místě neštěstí za účasti pozůstalých obětí a bulharského popa menší kamenný památník se stručným popisem tragédie.[1]

V roce 2011 spolek Istropolitan místo označil značkami z Vajnorské doliny a Bieleho kríže. Podařilo se ho zaznamenat i do více turistických map.[2]

V roce 2012 na místě tragédie přibyla informační tabule, kterou připravil spolek Istropolitan. Obsahuje stručný popis tragédie v češtině, bulharštině a angličtině, technické parametry letadla a kompletní seznam jmen obětí.[3]

• 
  Místo vzdálené 1 km od rozcestí lesních cest
• 
  Dřevěný kříž - památka na katastrofu
• 
  Mohyla na místě tragédie
• 
  Místo pádu (2012)
• 
  Kříž s tabulí
• 
  Tabule pod křížem
• 
  Ukazatel směru k místu pádu