SPAD S.XVI

V roce 1917 šéfkonstruktér leteckého výrobce Société Pour L'Aviation et ses Dérivés Louis Béchereau hledal cestu, jak vylepšit průzkumný SPAD S.XI v plnohodnotný bojový stroj, použitelný i jako zamýšlený stíhací. Řešení nalezl v podobě instalace výkonnějšího vidlicového vodou chlazeného osmiválce Lorraine 8Bb o výkonu 176 kW.[2] Současně upravil i drak zesílením namáhaných prvků a uzlů.[2] Výsledný typ na SPAD S.XI úzce navazoval, lišil se však natolik, že nebyl považován za její verzi a obdržel tak nové typové označení.

Prototyp nového letounu SPAD XVI byl zalétán na konci léta 1917. Výzbroj se skládala ze synchronizovaného kulometu Vickers ráže 7,7 mm na trupu mírně vpravo před pilotem a jedním, nebo dvojicí pohyblivých kulometů Lewis[1]^:s.519 téže ráže na oběžném kruhu Scarff[2] v pozorovatelově prostoru. Na závěsnících pod spodním křídlem mohl nést až 70 kg pum.[1]^:s.519

Typ byl díky silnější pohonné jednotce sice rychlejší než jeho předchůdce, ale problémy s ovládáním a obratností, kterými trpěl S.XI, se vyřešit nepodařilo. Letoun navíc nedosahoval rychlosti srovnatelné s konkurenčními typy Breguet 14 A.2 a Salmson 2 A.2.[1]^:s.515

Testy proběhly urychleně, neboť francouzské letectvo potřebovalo více průzkumných strojů vyšší třídy schopných samostatných akcí bez stíhacího doprovodu.

Osobní letoun SPAD XVI generála Williama „Billy“ Mitchella, AEF

SPAD XVI, Francie, 1918

Jako první byla s letouny SPAD XVI v říjnu 1917 založena escadrille SPA-Bi 34, následovaná téhož měsíce jednotkou SPA-Bi 42.[2] Obě letky měly ověřit vlastnosti typu v bojových podmínkách. Začátkem roku 1918 se SPADy XVI přezbrojila letka SPA-Bi 2, dále SPA-Bi 47, kde nahradily stroje Salmson 2 A.2 a nově s nimi utvořila SPA-Bi 284.[2] V lednu SPADy XVI A.2 místo dosavadních S.XI A.2 obdržela SPA-Bi 265. V březnu na typ přešla SPA-Bi 21, zatímco nově byla utvořena SPA-Bi 286. V červnu pak S.XVI obdržely jednotky SPA-Bi 36, kde nahradily Sopwith 1½ Strutter, SPA-Bi 55 původně rovněž se Struttery, SPA-Bi 60, SPA-Bi 255, SPA-Bi 276, SPA-Bi 278 a SPA-Bi 289. Poté na západní frontě operovalo celkem 235 strojů SPAD XVI A.2. V červenci pak následovaly letky SPA-Bi 258, 261 a 285. Během srpna typ obdržely za starší S.XI A.2 escadrille SPA-Bi 20 a 54 a dále SPA-Bi 64 a 268. Své „jedenáctky“ vyměnila v září za nový typ i SPA-Bi 53, v tomto měsíci převzala deset exemplářů i SPA-Bi 266. V říjnu 1918 byly na SPAD XVI přezbrojeny ještě letky SPA-Bi 63 a 140. V říjnu 1918 se na frontě vyskytovalo přibližně 130 SPADů XVI.[1]^:s.516

Hlavní činností „šestnáctek“ na frontě byly průzkumné akce a pozorování a řízení palby francouzského a spojeneckého dělostřelectva, méně obvykle se uplatnily i při průzkumu za německou frontou. Bombardování a bitevní akce prováděly pouze příležitostně. SPA-Bi 55 se uplatnila při silných pozemních bojích v Ardenách za spojenecké ofenzívy v závěru války.

Začátkem roku 1919 byla většina jednotek užívajících typ buď rozpuštěna či přezbrojena typy Salmson 2 a Breguet 14. SPAD XVI zůstal ve službě pouze u bývalých válečných letek SPA-Bi 2 (v poválečné organizaci označena jako 3. letka II. skupiny 7. průzkumného leteckého pluku, později 9. letka 37. pluku v Rabatu), SPA-Bi 20 (nově označena jako 7. letka IV. skupiny 7. leteckého průzkumného pluku, později 35. pluku), SPA-Bi 47 (nově 7. letka IV. skupiny 3. leteckého průzkumného pluku), SPA-Bi 53 (2. letka I. skupiny 5. leteckého průzkumného pluku, později 11. letka 33. pluku v rámci francouzských okupačních sil v Porýní) a SPA-Bi 55 (1. letka I. skupiny 7. leteckého průzkumného pluku, později přidělená 37. pluku). I od těchto útvarů byl letoun vyřazen do roku 1920.[1]^:s.520

Jeden kus si k vyzkoušení vyžádalo Belgické letectvo a šest strojů zakoupily v srpnu 1918 Americké expediční síly.[1]^:s.520

• Belgie Belgie
  • Aviation militaire (1 kus)
• Francie
  • Aéronautique militaire
• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • USAS/American Expeditionary Forces (6 kusů)