SMS Oldenburg

SMS Oldenburg byla čtvrtá loď třídy Helgoland, bitevních lodí (dreadnought) německého císařského námořnictva (Kaiserliche Marine). Kýl byl položen v loděnici Schichau-Werke v Gdaňsku 1. března 1909, spuštěna na vodu byla 30. června 1910 a uvedena do služby dne 1. května 1912. Hlavní výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 305 mm v šesti věžích po dvou a dosahovala maximální rychlosti 21,2 uzlů (39,3 km/h; 24,4 mph). Oldenburg byla přidělena k I. bitevní eskadře Širokomořského loďstva, kde sloužila po většinu své kariéry, včetně první světové války.

Základní údaje
Typ:	dreadnought
Třída:	třída Helgoland
Jméno podle:	Oldenburské vévodství
Zahájení stavby:	1. března 1909
Spuštěna na vodu:	30. června 1910
Uvedena do služby:	1. května 1912
Osud:	sešrotována v roce 1921
Takticko-technická data
Výtlak:	24 700 t (plný)
Délka:	167,2 m
Šířka:	28,5 m
Ponor:	8,94 m
Pohon:	15 kotlů, 3× parní stroj s trojčitou expanzí, 3 lodní šrouby 28 000 PS (27 620 ihp; 20 590 kW)
Rychlost:	20,8 uzlů (38,5 km/h; 23.9 mph)
Dosah:	5 500 nám. mil. (10,190 km; 6,330 mi) při 10 uzlech (19 km/h; 12 mph)
Posádka:	42 důstojníků 1027 námořníků
Pancíř:	Pás: 300 mm Věže: 300 mm Paluba: 63,5 mm
Výzbroj:	12 × dělo ráže 305 mm 14 × 150 mm (5,9 in) dělo 14 × 88 mm (3,5 in) dělo 6 × 500 mm torpedomet

Spolu se svými sesterskými loděmi Helgoland, Ostfriesland a Thüringen se Oldenburg účastnila všech hlavních operací floty za první světové války v Severním moři proti britské Grand Fleet, včetně bitvy u Jutska 31. května a 1. června 1916, největší námořní bitva války. Loď také bojovala v Baltském moři proti ruskému carskému námořnictvu. Byla přítomna při prvním a neúspěšném vpádu do Rižského zálivu v srpnu 1915, ačkoli během operace nezasáhla do boje.

Po německém kolapsu v listopadu 1918 byla většina Širokomořského loďstva internována a poté během mírových jednání potopena ve Scapa Flow. Čtyři lodě třídy Helgoland směly zůstat v Německu, ale nakonec byly předány vítězným spojeneckým mocnostem jako válečné reparace; Oldenburg získalo Japonsko, které ji v roce 1920 prodalo do Británie k sešrotování, ke kterému došlo v roce 1921 v Dordrechtu.