SMS Arminius (1864)

SMS Arminius byla pancéřová loď, sloužící v pruském a německém námořnictvu mezi lety 1864 a 1901. Byla pojmenována po Arminiovi, germánském náčelníkovi, který porazil Římany v bitvě v Teutoburském lese.

Základní údaje
Typ:	Pancéřová loď
Zahájení stavby:	1863
Spuštěna na vodu:	20. srpen 1864
Osud:	prodána a rozebrána 1902
Cena:	630 000 tolarů
Předchůdce:	Prinz Adalbert
Následovník:	Friedrich Carl
Takticko-technická data
Výtlak:	1 725 t
Délka:	61,6 m
Šířka:	10,9 m
Ponor:	4,55 m
Pohon:	4 parní kotle horizontální expanzní parní stroj 2 260 hp 1 dvojlopatkový šroub
Palivo:	171 t uhlí
Rychlost:	10 uzlů (19 km/h)
Dosah:	2 000 nm při 8 uzlích
Posádka:	132
Pancíř:	114 mm pás 76 mm boky 114 mm velitelské stanoviště 114-119 mm věže
Výzbroj:	4 x 210mm děla (II x 2) 1 x 350 mm torpédomet 4 x bubínkové dělo

Stavba byla zadána britské loděnici Samuda Brothers v Poplaru. Kýl byl položen roku 1863 a loď samotná byla spuštěna na vodu o rok později - 20. srpna 1864.

Konstrukčně loď vycházela z monitoru Colesova typu (jejími polosesterskými loďmi byly dánská Rolf Krake a ruská Smerč). Loď byla mimo parní pohon vybavena také plachtami na dvou stěžních škunerového typu. Kvůli špatným plavebním vlastnostem byly plachty odstraněny roku 1870. Původní výzbroj čtyř 72liberních bronzových kanónů s hladkou hlavní byla nahrazena po předání Prusku čtyřmi 210 mm Kruppovými děly (po dvou v každé věži). V roce 1881 přibyl na přídi jeden 350 mm torpédomet a čtyři bubínková děla.

Loď od svého předání sloužila jako prvosledové plavidlo až do roku 1872, kdy byla přeřazena k hlídkové službě. Později sloužila také jako školní loď pro strojníky a (po zpevnění trupu) také jako ledoborec v Kielu. Nakonec byla 2. března 1901 vyřazena ze služby a později v roce 1902 prodána a rozebrána.