Sŏdämun

Věznici po dobu japonské nadvlády v Koreji využívali okupanti pro věznění svých odpůrců, jež se snažili o vymanění země z japonského područí. Původní kapacita objektu počítala s umístění pěti set vězňů;[3] navíc disponovala i speciálním oddělením pro ženy a mladé dívky. V roce 1911 zde byl vězněn Kim Koo, významná osobnost korejského osvobozeneckého hnutí. Roku 1919 po pochodu 1. března se počet vězňů rapidně zvýšil,[4] když zde byly uvězněny asi tři tisícovky aktivistů.[3] Mezi nimi se nacházela rovněž Ryu Gwansun, jež podlehla následkům mučení.[5] Těsně před koncem japonské okupace v roce 1945 si zde odpykávalo svůj trest 2 980 vězňů.

Kapitulací Japonska 2. září 1945 skončila rovněž japonská okupace Koreje.[6] Věznici poté využívala korejská vláda a objekt označovala různými názvy jako například do roku 1961 Vězení v Soulu, dalším názvem byl do roku 1967 Nápravný institut v Soulu a pak, až do svého uzavření roku 1987, nesl název Zadržovací středisko v Soulu. Po uzavření věznice jej nahradilo zařízení zbudované ve městě Uiwang v provincii Kjonggi.[7]

Roku 1992 byla zpřístupněna síň historie věznice a kolem celého objektu vznikl park nezávislosti nazvaný Sŏdämun. Coby historická památka je dochováno a chráněno celkem sedm z původních patnácti objektů. V síni historie jsou zmíněni všichni, kdož věznicí prošli během japonské nadvlády.[8]

Během srpna 2015 bývalý japonský ministerský předseda Jukio Hatojama navštívil Jižní Koreu, včetně věznice Sŏdämun v jejím hlavním městě. Podobně jako Willy Brandt ve Varšavě, i Hatojama před pamětním kamenem soulské věznice poklekl na znak omluvy za válečné zločiny, jichž se na korejském obyvatelstvu Japonci během bojů druhé světové války dopustili.[9]