Sü Sia-kche

Sü Sia-kcheovo rodné jméno bylo Sü Chung-cu (čínsky pchin-jinem Hóng​zǔ​, znaky 弘祖 (徐弘祖, Xú​ Hóng​zǔ​), používal zdvořilostní jméno Čen-č’ (čínsky pchin-jinem Zhènzhī, znaky 振之), Sia-kche byl jeho pseudonym.

Sü Sia-kche pocházel z okresu Ťiang-jin (v moderní prefektuře Wu-si v provincii Ťiang-su). Přes třicet let cestoval po Číně, tehdy říši Ming, přičemž si pořizoval obsáhlé zápisky, posmrtně vydané pod názvem Cestovní deníky Sü Sia-kchea.[1] Jeho dílo spadá do tradičního čínského žánru „zápisků z cest“ (遊記文學, jou-ťi wen-süe), který používal stylistické postupy čínské prózy k zobrazení cestovních zkušeností.[2]

Na svých cestách po Číně cestoval se služebníkem Ku Singem (顾行). Na cestách přestál mnoho těžkostí, často byl odkázán na přízeň příslušníků místní džentry, kteří mu pomáhali poté, co byl okraden o všechny své věci.[1] Opati různých buddhistických klášterů, které navštívil, mu hradili i drobné služby typu záznamu historie jejich sídla.[1] Od zasněžených průsmyků S’-čchuanu k subtropickým džunglím Kuang-si nebo tibetským horstvům, popsal všechny své zkušenosti a seznámil čtenáře s enormním množstvím svých pozorování. Jeho zápisky obsahují 404 tisíc znaků, na tehdejší dobu mimořádně dlouhé dílo.[3]