Ruth Šormová

Matka Ruth Šormové je socioložka Eliška Novotná, otec byl ekonom Pavel Eisler, v 60. letech působil na Vysoké škole ekonomické, ale v roce 1966 tragicky zahynul během bouřky v Alpách. Bratr žil v Londýně, kam za ním mohla Ruth Šormová v sedmnácti letech vycestovat na dvoje prázdniny. Během návštěvy Anglie pracovala na brigádě v domově pro lidi s mentálním postižením, což ji velmi ovlivnilo v dalším životním směřování.[3] Po návratu do Prahy se dostala do prostředí evangelické mládeže, kde se seznámila se svým manželem, evangelickým farářem Zdeňkem Šormem.[4]

Koncem 80. let byla aktivní v opozičních hnutích mládeže (Nezávislé mírové sdružení). V roce 1988 podepsala Chartu 77.[4] V té době žila v Soběslavi, v tamním farním sboru působil její manžel. Tehdy se ji pokusil kontaktovat agent Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák, který se snažil proniknout do opozičních struktur.[5][6] Během sametové revoluce vznikalo v Soběslavi Občanské fórum u Šormů na faře.[3]

Ve volbách roku 1990 zasedla do Sněmovny lidu (volební obvod Jihomoravský kraj) za OF. Po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 přešla do poslaneckého klubu OH. Ve Federálním shromáždění setrvala do voleb roku 1992,[7] kdy ještě kandidovala za OH, které ale ve volbách neuspělo.[3]

Působí jako sociální pracovnice a speciální pedagožka. Překládá z angličtiny odbornou literaturu.[8] Založila středisko Diakonie Rolnička v Soběslavi, zaměřené na sociální, vzdělávací, terapeutické, pracovní a rehabilitační služby pro postižené.[9] Poté byla ředitelkou Portimo, o.p.s. v Novém Městě na Moravě.[10] V roce 2017 zvítězila v anketě Žena regionu.[4][11] Od září 2018 je ředitelkou pražského hospicu Cesta domů.[12]