Rudolf z Tiefenbachu

Původem štýrský rod Tiefenbachu (Teuffenbachu) se dostal na Moravu v roce 1578. Tehdy císař Rudolf II. propustil léno v Drnholci do svobodného dědičného vlastnictví a prodal jej Kryštofu z Teuffenbachu, svému dosavadnímu veliteli na chorvatsko-slavonské hranici, polnímu zbrojmistru a dvorskému válečnému radovi. Na drnholecké panství pak Kryštof přivedl Chorvaty a osídlil jimi pusté vesnice. Kryštof z Teuffenbachu zemřel v roce 1598 a zanechal po sobě čtyři potomky, tři syny – Fridricha, Zikmunda, Rudolfa – a dceru Zuzanu.

Tiefenbachové byli luteráni a to se projevilo i na jejich postojích před a v průběhu třicetileté války.

Nejstarší Fridrich (Bedřich) se přidal na stranu pozdějšího císaře arciknížete Matyáše táhnoucího v srpnu 1608 přes Drnholec do Brna. V roce 1611 se přidal k tažení proti císaři Rudolfovi II. a inicioval odboj moravských stavů. Půjčoval peníze na vyplácení žoldu stavovskému vojsku, za což byl odměněn olomouckými biskupskými statky ve Vyškově a Pustiměři. Vedl stavovská vojska v bitvě u Dolních Věstonic, kde porazil vojska císařského generála Dampierra. V únoru 1620 dobyl Mikulov a zpustošil sídlo kardinála Ditrichštejna. Poté se odebral na léčení do švýcarských lázní, kde byl zajat vojáky katolických kantonů, přepraven do Innsbrucku, kde byl 27. května 1621 popraven jako úhlavní nepřítel císaře.

Na straně stavů stál i Zikmund, který vlastnil panství Veveří. 9. prosince 1619 byl zvolen na zemském sněmu v Brně stavovským defensorem. 15. června 1620 byl stavy zmocněn k pečetění zápisů vydávaných zemským sněmem na vypůjčené peníze. Po porážce stavů na Bílé hoře byl odsouzen k smrti a ztrátě statků. Po přímluvě tchána jeho druhé manželky Bohunky Karla st. ze Žerotína u císaře dostal milost. Poté se Zikmund věnoval správě svých statků. 9. března 1628 bylo vydáno nařízení pánům, rytířům a měšťanům královských měst, kteří nechtěli přestoupit ke katolictví, aby prodali své statky a vystěhovali se ze země. Tchán Žerotín odešel v roce 1629 do Vratislavi. Zikmund s Bohunkou odešli do Prešpurku. Nemuseli však prodat své statky. Zikmund zemřel v roce 1637 a drnholecké panství po něm zdědil bratr Rudolf.

Přestože byl Rudolf původně protestantem, připojil se v roce 1613 ke katolickým Habsburkům. 14. října 1619 vedl císařské oddíly v bitvě u Prešpurku, kde byl poražen vojsky Gabriela Bethlena.

V bitvě na Bílé hoře vedl pravé křídlo císařského vojska a 1. pluk císařské armády, jehož součástí byl také regiment kyrysníků Albrechta z Valdštejna a jízdní regiment Jeana de Gauchiera. Když 10. července 1621 během obléhání pevnosti Nové Zámky padl generál Karel Bonaventura Buquoy, převzal Rudolf z Tiefenbachu část jeho velení. V roce 1623 se stal katolíkem a podporoval násilnou protireformaci na Moravě.

Za třicetileté války působil v armádě generála Tillyho a bojoval proti Sasům vedeným Janem Jiřím z Arnimu.

V roce 1631, poté co Torquato Conti odešel ze své funkce a velení předal Valdštejnovi, byl Rudolf z Tiefenbachu povýšen do hodnosti maršála císaře Svaté říše římské. Po roce 1634 byl Rudolf jedním z dvorních válečných radů s velkým vlivem u vídeňského dvora. Měl právo udílet šlechtictví a razit vlastní minci.

Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu a zkonfiskování jeho statků císařem, se Rudolf v roce 1635 stal držitelem Jičína. V následných letech byly kvůli náklonnosti k císaři jeho statky pustošeny Švédy. Roku 1636 se stal Rudolf majitelem dalšího majetku po Valdštejnovi, kumburského a úlibického panství i s Novou Pakou. Po bratru Zikmundovi zdědil též v roce 1637 panství Drnholec na Moravě.

V roce 1639 byl jmenován rytířem Řádu Zlatého rouna. V roce 1650 sepsal závěť v níž zavázal mimo jiné své dědice k výstavbě kláštera pro konvent paulánů v Nové Pace.

Rudolf z Tiefenbachu zemřel 4. března 1653 v Nové Pace. Panství podle závěti získala jeho manželka Marie Eva Alžběta rozená ze Šternberka.