Rudolf Vanýsek

Rudolf Vanýsek (5. února 1876, Velký Týnec[1] – 28. srpna 1957, Mariánské Lázně) byl český lékař, profesor patologie a terapie nemocí vnitřních.

prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc.
Prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc.
Narození5. února 1876
Velký Týnec
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. srpna 1957 (ve věku 81 let)
Mariánské Lázně
Československo Československo
Místo pohřbení49°09'59.5"N 16°35'46.6"E
BydlištěMasarykova ul. 29, Brno (Ferdinandsg.29 / Franziskanerg.1,Brünn)
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova (česká Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze)
Povolánílékař a pedagog
ZaměstnavateléZemská nemocnice v Brně, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Znám jakozakladatel moravské internistické školy, první český primář v Brně (1907), první předseda Spolku českých lékařů v Brně (1924–1936)
OceněníMedaile Jana Evangelisty Purkyně (1956)
Období1901–1957
NásledovníkProf. MUDr. Miloš Štejfa st. (1898-1971)
Choť1. Marie roz. Kletzlová (1909–1919) 2. Blažena roz. Bumbová (1922–1957)
DětiProf. MUDr. Jan Vanýsek DrSc.(1910–1995)
RodičeJan Vanýsek, Anna roz. Kubíčková
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl žákem významného českého lékaře profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera (1853–1927).

Životopis

Rudolf Vanýsek vystudoval české Slovanské gymnázium v Olomouci, které zakončil maturitou v roce 1895, načež nastoupil ke studiu na české Lékařské fakultě UK v Praze (Česká universita Karlo-Ferdinandova), kterou dokončil promocí v roce 1901. Po promoci pracoval jako odborný asistent profesora Thomayera na II. interní klinice české lékařské fakulty UK. V této době, byli jeho lékařskými kolegy na klinice, pozdější významní internisté Josef Pelnář (1872-1964) a Ladislav Syllaba (1868-1930).

V roce 1907 byl jmenován (prvním českým) primářem interního oddělení v Zemské nemocnice v Brně (Primararzt der Landeskrankenanstalt).

V roce 1912 se habilitoval jako soukromý docent (Privatdozent) chorob průmyslových při C.k. vysoké škole technické Františka Josefa v Brně.

Od roku 1919 byl jmenován řádným profesorem vnitřního lékařství na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a stál tak u založení Kliniky nemocí vnitřních a nervových (později I. interní kardiologická klinika LF MU), byl zvolen děkanem LF MU (1926 až 1927) a rektorem MU (1932 až 1933). V období před druhou světovou válkou byl organizátorem lékařského stavovského hnutí.

Klinicky popsal stav neurocirkulační astenie, později nazvaný jako Vanýskův syndrom (Vanýskovo trias).[2]

Po obsazení Československa nacisty v roce 1939 byl německou správou nuceně penzionován, po osvobození v roce 1945 se ještě podílel na obnově interní kliniky. V tomto období vznikla i II. interní klinika (Prof. MUDr. J. Polčák) a III. interní klinika (Prof. MUDr. J. Pojer).

Nástupcem na „Vanýskově klinice“ se stal profesor Miloš Štejfa st. (1946–1969).

Po roce 1948 byl označen za „předního představitele buržoazního vykořisťovatelského řádu“ a o 2/3 došlo ke snížení vyměru starobní penze.[3]

V důchodu pracoval jako závodní lékař Československé státní spořitelny v Brně a lázeňský lékař v Mariánských Lázních, kde v létě 1957 i zemřel.

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Velký Týnec
  2. Kardiologie, monografie, autor Miloš Štejfa a kolektiv, Grada, 2006
  3. Prožil jsem zvláštní století, biografie, autor Jan Vanýsek, Albert, 2007

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.