Rudolf Strechaj

Pocházel z dělnické rodiny. Vyučil se tiskařem. V 18 letech se stal členem Československé sociálně demokratické strany dělnické, od roku 1935 přešel do KSČ. Téhož roku navštívil Sovětský svaz. Za druhé světové války se podílel na odboji. V srpnu 1941 byl zatčen a odsouzen na tři roky. Ve vězení nakonec strávil dva a půl roku. V roce 1944 se podílel na Slovenském národním povstání. Byl politickým pracovníkem u partyzánské jednotky.[3]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946.[4] Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.[5] Mandát v SNR získal i ve volbách roku 1954[6] a ve volbách roku 1960.[7]

Do celostátního zákonodárného sboru se znovu dostal po volbách v roce 1954 jako poslanec československého Národního shromáždění. Po volbách v roce 1960 se stal za volební kraj Prešov členem Národního shromáždění ČSSR. Zde zasedal do své smrti roku 1962.[8][9]

Od roku 1945 byl členem Ústředního výboru KSS a od roku 1953 i členem předsednictva ÚV KSS. V letech 1946-1948 zastával funkci tajemníka oblastního výboru KKS v Bratislavě. Na X. sjezdu KSČ a XI. sjezdu KSČ byl zvolen členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období červen 1958 – červenec 1962 byl kandidátem politbyra ÚV KSČ. V letech 1949 – 1951 byl předsedou Krajského národního výboru v Žilině.[10]

Jeho mocenský vzestup vyvrcholil po takzvaném procesu s buržoazními nacionalisty, při němž byl z komunistické politiky na Slovensku dočasně eliminován Gustáv Husák a jeho spojenci.[3] V letech 1951-1953 byl Strechaj pověřencem spravedlnosti v 10. Sboru pověřenců. V letech 1953-1960 potom zastával post předsedy Sboru pověřenců (11. Sbor pověřenců a 12. Sbor pověřenců).[11] Jeho éra v čele Sboru pověřenců představovala vyvrcholení úpadku pravomocí slovenských orgánů. Sbor pověřenců se prakticky nescházel jako kolektivní orgán a řešil jen podružnou agendu, popřípadě schvaloval materiály došlé od centrální vlády. V roce 1956 se podílel na jednání o rozšíření pravomocí Sboru pověřenců, které pak skutečně bylo provedeno, ale projevilo se spíše drobnými kompetenčními změnami.[12]

V rámci přijetí ústavy Československé socialistické republiky v roce 1960 byl Sbor pověřenců coby kolektivní orgán zrušen, přičemž Strechaj se podílel na projednávání těchto změn a obhajoval je jako posílení role slovenských orgánů, ačkoliv historik Jan Rychlík to označuje za naprostý rozpor se skutečností, kdy byla dále posílena centralistická podoba československého státu.[13]

Strechaj pak v letech 1960-1962 působil jako předseda Slovenské národní rady, přičemž v poměrech uvolňující se československé politiky počátku 60. let jej historik Jan Rychlík popisuje jako zcela zkompromitovaného politika.[14]

Od roku 1960 do své smrti měl rovněž vládní post na celostátní úrovni coby místopředseda vlády v třetí vládě Viliama Širokého. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky.[10][3][15][16]

Zemřel 28. července 1962 v Praze na urémii. Vedoucím představitelům KSČ se však tato příčina úmrtí nezdála dostatečně důstojná. Byla tak zfalšována lékařská zpráva, jako příčina smrti byla zveřejněna akutní leukemie.[17] Státní pohřeb se konal 31. července 1962 v Bratislavě.[1]