Rudolf Protiva

Rudolf Protiva (6. března 1908 v Jenečku – 17. ledna 1949, Severní moře) byl československý pilot v RAF.

Po studiu na Obchodní akademii absolvoval vojenskou základní službu, v roce 1928 nastoupil v Košicích do Školy pro důstojníky pěchoty v záloze a roku 1933 byl povýšen na poručíka pěchoty. V roce 1936 složil státní civilní zkoušky na pilota turistických letadel. Před druhou světovou válkou závodil na motocyklech, patřil k nejlepším československým jezdcům.

Po obsazení Československa odešel 14. června 1939 do Polska a v Krakově se přihlásil do československé zahraniční armády. Rozhodl se v Polsku zůstat, prožil zde začátek druhé světové války a hromadný ústup na východ. V zimě 1939/1940 byl internován sovětskou armádou v Suzdale a po propuštění v únoru 1941 a odjel ze Sovětského svazu do Velké Británie.

Dne 25. července 1941 byl přijat do britského Královského letectva (R.A.F.) a zařazen do pilotního výcviku, který z větší části absolvoval v Kanadě. Poté byl 27. července 1943 převelen k 311. bombardovací peruti jako pilot dvoumotorového Wellingtonu a velitel osádky. Od prosince 1943 do března 1944 se na Bahamských ostrovech přeškoloval na čtyřmotorové letouny B-24 Liberátor, na kterých pak od dubna 1944 létal protiponorkové hlídky nad Biskajským zálivem v rámci 311. perutě. Dne 23. dubna 1945 zaútočil až u pobřeží Švédska na německou těžce ozbrojenou loď. Jejich Liberátor byl vážně poškozen protiletadlovou palbou a s jedním hořícím motorem doletěl Protiva do Skotska.

Po skončení války létal do prosince 1945 pro Transportní skupinu dopravní lety hlavně mezi Velkou Británií a Prahou. V roce 1946 nastoupil jako pilot u nizozemské letecké společnosti KLM a létal na dopravních strojích linky z Nizozemí do Francie, Itálie, do severní Afriky a přes Indii do Singapuru.

Zahynul 17. ledna 1949 při havárii dopravního letounu Dakota DC-3 (reg.987 RCAF) letecké společnosti F. Diepen/Aero Holland; zřítil se do moře u belgického pobřeží.

Rudolf Protiva zemřel v čs. hodnosti major letectva. Za svou válečnou činnost byl vyznamenán dvakrát Čs. medailí Za chrabrost, dvakrát Čs. válečným křížem a mnoha britskými řády. Čestné občanství města Hostivice in memoriam mu udělilo Zastupitelstvo města Hostivice 1. června 2006 jako ocenění aktivní účasti v boji za svobodu.