Rudolf Brestel

Získal doktorát z filozofie. V letech 1836–1840 pracoval jako asistent na Vídeňské univerzitě. Od roku 1844 vyučoval matematiku na Vídeňské univerzitě.[1] Během revolučního roku 1848 se začal politicky angažovat. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Vídeň-Rossau v Dolních Rakousích. Uvádí se jako doktor na Vídeňské univerzitě.[2] Patřil ke sněmovní levici.[3] Během zasedání sněmu ve Vídni, později i v Kroměříži, patřil mezi jeho výrazné členy. Po potlačení revoluce se vrátil k akademické dráze.[1] Historik Otto Urban ale uvádí, že byl zbaven profesury.[4] V roce 1856 se stal tajemníkem nově ustavené banky Creditanstalt.[1]

Do politiky se zapojil opětovně v 60. letech 19. století. Od roku 1869 zasedal na Dolnorakouském zemském sněmu a v období let 1864–1881 byl i poslancem Říšské rady.[1] Zasedl do ní poprvé roku 1864 a pak setrval ve všech následujících funkčních obdobích. Mandát v Říšské radě získal i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 a následných volbách do Říšské rady roku 1879. Poslancem zůstal až do své smrti.[5]

Po rakousko-uherském vyrovnání se objevil 30. prosince 1867 jako člen vlády Karla von Auersperga na pozici ministra financí Předlitavska. Portfolio si udržel i v následné vládě Leopolda Hasnera, do 12. dubna 1870.[6] Jako ministr se podílel na sanaci veřejných financí (snížení schodku běžného rozpočtu na 3–4 miliony zlatých).[1]

Ve vládě sympatizoval s centralisticky orientovanou rakouskoněmeckou většinou (odpůrci větších pravomocí historických zemí a českých autonomistických aspirací). Podobně jako Karl Giskra nebo Ignaz von Plener patřil mezi německé liberály měšťanského původu (tzv. Ústavní strana).[7] Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[8]