Čínsko-vietnamská válka

Čínsko-vietnamská válka bylo osmnáct dní trvající vojenské střetnutí Číny a Vietnamu v roce 1979. Dějištěm bojů byl severní Vietnam.

Čínsko-vietnamská válka

Mapka úderů vojsk ČLOA na severní Vietnam
trvání: 17. února 1979 – 16. března 1979
místo: Hranice mezi Vietnamem a ČLR
výsledek: Obě strany nárokují vítězství.
strany
Čína Čína Vietnam Vietnam
velitelé
Jang Te-č'
Sü Š'-jou		 Văn Tiến Dũng

síla
Přes 600 000 vojáků a 400 tanků[1] Přes 100 000 vojáků
ztráty
6 900 mrtvých, 15 000 zraněných. Západní zdroje: 25 000 mrtvých a 37 000 zraněných

[1]
21 900 ztrát[2]

 pod 10,000[3]
Přes 20 000 mrtvých a zraněných, Čína udává 30 000 mrtvých

Vietnam udává 10 000 mrtvých civilistů [1]

Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) zaútočila na severní Vietnam, pronikla na vietnamské území a dobyla několik pohraničních měst. Poté obě strany vyhlásily dosažení vítězství a čínská vojska se z Vietnamu za ničení infrastruktury stáhla.[zdroj?!]

Rámec událostí

Během americko-vietnamské války se začal Vietnam více sbližovat se Sovětským svazem. Čínsko-vietnamské vztahy se začaly zhoršovat a ČLR vnímala sovětsko-vietnamské sbližování jako část dlouhodobého sovětského plánu obklíčit ČLR.

Ke zhoršení čínsko-vietnamských vztahů přispěly i srážky na vzájemných hranicích, územní spory o Paracelské ostrovy, Spratlyho ostrovy a teritoriální vody v Tonkinském zálivu a spory ohledně statutu a činnosti čínské menšiny ve Vietnamu.

Ke zhoršení čínsko-vietnamských vztahů došlo i v důsledku Vietnamské invaze do Kambodže. ČLR vnímala Kambodžu jako sféru svého vlivu a svržení režimu Pol Pota zasadilo ránu její politice v jihovýchodní Asii. Vytvořením tlaku na severní hranici Vietnamu chtělo vedení ČLR donutit Vietnam ke stažení svých jednotek z Kambodži. Krátkodobě měla tato akce oslabit vojenské akce Vietnamců v Kambodži, dlouhodobě měl být Vietnam vojensky a ekonomicky vyčerpán.[4]

Průběh

Hlavním velitelem armády ČLOA, která měla provést vojenskou akci proti Vietnamu, byl jmenován dosavadní velitel vojenské oblasti Kanton, generál Sü Š’-jou. Generál Li Te-šeng byl pověřen obranou čínsko-sovětské hranice, u které bylo rozmístěno více než 1 500 000 mužů. 31 divizí ČLOA o síle 330 000 mužů a 1200 tanků bylo přemístěno do blízkosti čínsko-vietnamské hranice.[5]

Vietnamská armáda měla celkem 615 000 mužů, rozdělených do 25 pěších divizí a většina jejích jednotek se nacházela v Kambodži. Na rozdíl od ČLOA (která se v té době nezúčastnila většího střetu více než dvacet let) byla moderní, relativně dobře vybavená a disciplinovaná. Vietnamci se na čínský vpád připravili rozmístěním překážek a min na přístupových cestách a jejich pokrytím dělostřelectvem a minomety.[5]

17. února 1979 překročilo po těžké dělostřelecké přípravě na celkem 43 místech 100 000 vojáků ČLOA čínsko-vietnamskou hranici. Po průniku 10 kilometrů na vietnamské území se ČLOA na dva dny zastavila na obnovení zásob a přísunu více vojáků do oblasti.

Vietnam čínský útok zaskočil, ale nezpůsobil okamžitou paniku. Sovětský svaz reagoval kritikou ČLR, ale sovětský vojenský atašé na velvyslanectví v Hanoji vydal oficiální prohlášení, podle kterého je Vietnam schopen se ubránit sám.[5] Sovětské vojenské námořnictvo přesto vyslalo do vietnamských teritoriálních vod dva torpédoborce.

Po třech dnech urputných bojů dobyla 22. února 1979 ČLOA důležitá vietnamská pohraniční města Lao Cai a Cao Bang a poprvé se střetla s pravidelnou vietnamskou armádou. Vietnamci zvolili strategii vyčkávání. Ztráceli ale jednu pozici za druhou a do oblasti byla vyslána 308. divize vietnamské armády. Její příchod však nezabránil pádu dalšího pohraničního města Lang Son. Vietnam přesunul do oblasti další divizi pravidelné armády z Da Nangu a poté ještě další divizi z Kambodži, ta se do bojů však již nestihla zapojit.

4. března 1979 vyhlásily oba státy vítězství ve vzájemném střetu a boje se zastavily. Následující den vyhlásila vláda ČLR dosažení cílů své operace a stažení jednotek ČLOA z Vietnamu. Stahující se čínské jednotky ničily na obsazeném území infrastrukturu. 16. března 1979 bylo stahování ČLOA z Vietnamu dokončeno a 18. března 1979 vyhlásila vláda ČLR definitivní konec války. Podle tvrzení Vietnamu vojska ČLOA pokračovala na deseti místech podél hranic v okupaci vietnamského území.[6]

Výsledek střetu

Obě válčící strany si nárokovaly vítězství. ČLR se ovšem nepodařilo dosáhnout ani jednoho z cílů operace. ČLOA nezasadila žádnou podstatnou ránu ani jedné divizi pravidelné vietnamské armády, neosvobodila žádné ze sporných území, nedonutila Vietnam stáhnout svá vojska z Kambodži a nezměnila vietnamskou politiku vůči čínské menšině žijící ve Vietnamu. Na druhou stranu se ČLR podařilo zaútočit na spojence Sovětského svazu bez toho, aby Sovětský svaz vojensky reagoval. Vietnam se v důsledku konfliktu dostal do izolace a byl vnímán v rámci regionu jako rozvratná síla s hegemonistickými sklony.[7]

Reference
  1. Čang Siao-ming, (ve skutečnosti panuje přesvědčení o účasti 600 000 vojáků s 400 tanky)"China's 1979 War with Vietnam: A Reassessment", China Quarterly, Issue no. 184 (December 2005), pp. 851-874. Čang píše: "Stávající vědecké práce směřují k odhadu až 25 000 v boji zabitých vojáků ČLOA a dalších 37 000 zraněných. V současnosti dostupné čínské zdroje uvádějí ztráty ČLOA na 6 900 mrtvých a 15 000 zraněných, celkem 21 900 obětí z invazních jednotek o síle více než 300 000 vojáků."
  2. Introduction to Global Military History, By Jeremy Black, P. 215
  3. China-Vietnam Border War, 30 Years Later. www.time.com [online]. [cit. 2009-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-08.
  4. Hlavatá a kol. (2008), str. 244.
  5. Hlavatá a kol. (2008), str. 245.
  6. Hlavatá a kol. (2008), str. 246.
  7. Hlavatá a kol. (2008), str. 247.

Literatura
  • HLAVATÁ, Lucie; IČO, Ján; KARLOVÁ, Petra; STRAŠÁKOVÁ, Mária. Dějiny Vietnamu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-965-2.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.