Roger Waters

Ačkoliv se Roger Waters narodil v hrabství Surrey, vyrůstal v Cambridgi. Jeho otec Eric Fletcher Waters padl v roce 1944 ve druhé světové válce v bojích u Anzia, když bylo synovi pět měsíců. Roger Waters byl touto událostí, která jej provází celý život, velice ovlivněn a na ztrátu svého otce narážel v mnoha skladbách, které později složil (od „Corporal Clegg“ přes „Free Four“ až po „When the Tigers Broke Free“ a „The Fletcher Memorial Home“).

Waters a Syd Barrett navštěvovali Morley Memorial Junior School a později Cambridgeshire High School for Boys, zatímco jejich pozdější spoluhráč David Gilmour chodil na stejné ulici do The Perse School.[1] Na Regent Street Polytechnic se seznámil s Nickem Masonem a Rickem Wrightem. V té době byl vášnivým sportovcem a rád plaval v řece Cam na grantchesterských loukách (píseň „Grantchester Meadows“). V 15 letech byl v Cambridgi předsedou Kampaně mládeže za nukleární odzbrojení.

V roce 1964 se Waters společně s Wrightem a Masonem stali členy skupiny Sigma 6, která postupně vystřídala více názvů. Waters zde hrál doprovodnou kytaru. V září 1964 přišel do kapely kytarista Bob Klose (odešel v roce 1965) a Waters byl „degradován“ na baskytaristu. O něco později se členem stal i Syd Barrett, čímž vznikla skupina The Pink Floyd Sound (v roce 1965 byl název zkrácen na The Pink Floyd, později již pouze Pink Floyd). V roce 1967 skupina vydala první album The Piper at the Gates of Dawn, které mělo úspěch u kritiků i fanoušků. Ačkoliv byl v té době hlavním skladatelem Barrett, jednu píseň, konkrétně „Take Up Thy Stethoscope and Walk“, napsal právě Waters. Kvůli zhoršujícímu se psychickému zdraví frontmana kapely Syda Barretta, byl do Pink Floyd začátkem roku 1968 přijat kytarista a zpěvák David Gilmour, který svého přítele Barretta na jaře téhož roku definitivně vystřídal. Waters se po Barrettově odchodu dostal více do popředí, nicméně celá skupina hrála a skládala společně a vedoucí duo Waters a Gilmour vyprodukovalo v 70. letech alba úspěšná jak komerčně, tak i u kritiků.

Roger Waters v roce 1970

V roce 1970 nahrál Roger Waters společně s britským skladatelem Ronem Geesinem (ten spolupracoval na albu Pink Floyd Atom Heart Mother) soundtrack k lékařskému dokumentu s názvem Music from The Body. Ten se skládá z instrumentálních Geesinových skladeb, které se střídají s Watersovými písněmi.

Ve skupině Pink Floyd se Waters v první polovině 70. let stal hlavním textařem a postupně převzal nad kapelou i kontrolu. Z tematicky různě zaměřených textů vznikla alba The Dark Side of the Moon (1973) a Wish You Were Here (1975), pro která napsal veškeré texty a část hudby. Následující alba Animals (1977) a The Wall (1979) jsou Watersova již i hudebně, příspěvky ostatních členů kapely byly poměrně malé.

Spoluhráči ze skupiny nic nenamítali proti Watersovým textům, často koncepčním, pokud mohli přispět hudebně.[2] Pozdější Watersovo „diktátorské“ vedení kapely, kdy kromě textů preferoval i vlastní hudební nápady, se ostatním nelíbilo a vztahy mezi členy se začaly zhoršovat. Po nahrávání alba The Wall byl z kapely vyhozen klávesista Rick Wright. Zůstal s Pink Floyd ještě během následujícího turné, avšak působil jen jako najatý hráč.

V roce 1983 vyšlo album The Final Cut. Popis na přebalu desky uvádí, že toto dílo „by Roger Waters“ (od Rogera Waterse) je „performed by Pink Floyd“ (zahráno Pink Floyd). Gilmour se neúspěšně snažil vydání alba pozdržet, dokud by neměl více hudebního materiálu. Waters v roce 1985 prohlásil, že kapela je kvůli nepřekonatelným rozdílům rozpuštěna. Gilmour s Masonem však již v následujícím roce činnost skupiny obnovili a poté probíhaly soudní pře o používání jména Pink Floyd. Roger Waters argumentoval tím, že původní skupina sestávala z něj, Syda Barretta, Nicka Masona a Ricka Wrighta a že Gilmour nepatřil k zakládajícím členům. Dalším argumentem byl fakt, že Waters napsal po odchodu Barretta většinu textů a velkou část hudby. Nicméně soud vyhrál Gilmour s Masonem, Watersovi však připadla práva na alba Animals, The Wall (kromě tří skladeb, které napsal společně s Gilmourem) a The Final Cut a také vlastnictví nafukovacího prasete, které skupina využívala při koncertech.

Roger Waters na koncertě v červnu 2006

Po odchodu z Pink Floyd vydal Waters tři studiová alba a soundtrack k filmu, které však nedosáhly prodejů jako předchozí desky Pink Floyd. Jeho sólová díla však měla úspěch u kritiků a jsou dokonce i srovnávána s díly, která vytvořil s Pink Floyd.[3]

První sólové album s názvem The Pros and Cons of Hitch Hiking vydal Waters již v roce 1984. Jedná se o koncepční album o lidských snech během noci. Na nahrávání si pozval množství dalších hudebníků včetně kytaristy Erica Claptona či jazzového saxofonisty Davida Sanborna. Demo tohoto alba nahrál Waters již ve druhé polovině 70. let, ale spoluhráči z Pink Floyd vybrali pro realizaci rockovou operu The Wall, neboť se jim The Pros and Cons of Hitch Hiking zdálo „příliš osobní“. Na vydání alba navázalo koncertní turné (v roce 1984 se jej zúčastnil i Eric Clapton), které však nebylo příliš úspěšné.

V roce 1986 přispěl Waters několika skladbami na soundtrack k animovanému filmu When the Wind Blows. Jeho doprovodná kapela, zahrnující i klávesistu Paula Carracka, zde byla poprvé označena jako The Bleeding Heart Band.

Následující rok vydal album Radio K.A.O.S., rockovou operu o handicapovaném muži jménem Billy, který dokáže poslouchat rádio ve své hlavě. Poté následovalo turné, tentokrát však jenom po USA a Kanadě. Ačkoliv bylo album chváleno pro současný zvuk, který s Pink Floyd neměl moc společného, deska nedosahovala velkých prodejních úspěchů. Později Waters přiznal, že s albem není spokojen kvůli jeho produkci a částečně také kvůli svému rozhodnutí vydat místo dvojalba jedinou desku, což se podepsalo převážně na její koncepci.

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 uspořádal Waters 21. července 1990 koncert, jehož záznam byl vydán jako dvojalbum The Wall – Live in Berlin. Akce se konala na „území nikoho“ mezi Východním a Západním Berlínem na Potsdamer Platz. Na koncertě vystoupilo několik známých hostů: Bryan Adams, Cyndi Lauper, Van Morrison, Sinéad O'Connor, Marianne Faithfull, Joni Mitchell či skupiny The Band a Scorpions. Jednalo se o jeden z největších koncertů všech dob, navštívilo jej přes 300 000 lidí a živý přenos sledovalo přes pět milionů lidí po celém světě.

Roku 1992 vydal Waters své poslední studiové album Amused to Death o pomíjivém vlivu televize. Název byl odvozen z knihy Amusing Ourselves to Death od Neila Postmana. Amused to Death je Watersovo nejlépe hodnocené album, srovnávané např. s The Wall. Autor tuto nahrávku později popsal jako třetí díl trilogie, po The Dark Side of the Moon a právě The Wall. Album nenahrála pevná sestava hudebníků, každá skladba byla nahrána jinými muzikanty. Na kytaru zde v mnoha písních hraje Jeff Beck. Turné k tomuto albu nebylo uspořádáno.

Pink Floyd s Rogerem Watersem na koncertě Live 8 v roce 2005

Koncert The Dark Side of the Moon v australském Perthu (2007)

Nick Mason jako host na Watersově koncertu 12. května 2007

V roce 1999 uspořádal Roger Waters turné In the Flesh, na kterém spolu s doprovodnými hudebníky představil své písně jak ze sólových desek, tak i z alb Pink Floyd. Koncerty byly komerčně úspěšné, lístky byly často brzy vyprodány a vystoupení musela být přesunuta do větších prostor. Záznam z koncertů vyšel na CD i DVD po názvem In the Flesh. Turné pokračovalo ještě v letech 2000 a 2002, kdy Waters poprvé zavítal i do Česka. První český koncert se konal 10. června 2002 v tehdejší pražské Paegas Aréně.

V noci na 1. května 2004 se uskutečnila předpremiéra overtury opery Ça Ira, ke které Waters složil hudbu. Tato akce byla uspořádána v hlavním maltském městě Valletta při příležitosti vstupu země do EU.

V polovině roku 2004 oznámila společnost Miramax Films, že se chystá uvedení muzikálu The Wall v newyorském divadle Broadway Theatre. V představení měly zaznít také skladby z alb The Dark Side of the Moon, Wish You Were Here a dalších alb Pink Floyd, včetně nového materiálu.[4]

V září 2004 vydal Roger Waters singl „To Kill the Child“/„Leaving Beirut“, který reagoval na válku v Iráku. Text ve skladbě „Leaving Beirut“ silně útočí na amerického prezidenta George W. Bushe a britského premiéra Tonyho Blaira.

2. července 2005 vystoupil Waters poprvé po 24 letech s ostatními členy Pink Floyd na jednom pódiu. Stalo se tak na koncertě v rámci akce Live 8, Pink Floyd zde odehráli 23minutové vystoupení se skladbami „Speak to Me“/„Breathe“/„Breathe (Reprise)“, „Money“, „Wish You Were Here“ a „Comfortably Numb“. Ačkoliv Waters s Pink Floyd možnou spolupráci nevyvrátil, David Gilmour takové spekulace odmítl s tím, že se chce věnovat vlastním projektům.

V září 2005 vyšla Watersova klasická opera Ça Ira o době francouzské revoluce, na které pracoval s přestávkami 16 let. Původní francouzské libreto napsal Étienne Roda-Gil, Waters jej od roku 1997 přepsal též do angličtiny.

Další turné, tentokrát s názvem The Dark Side of the Moon Live, uspořádal Roger Waters v roce 2006. Druhá polovina každého koncertu obsahovala živé provedení celého alba The Dark Side of the Moon, v první půlce byly zahrány některé Watersovy sólové písně a především výběr z nejznámějších skladeb Pink Floyd. Turné pokračovalo i v roce 2007, kdy byl odehrán i druhý Watersův koncert v Česku. Ten se konal 13. dubna 2007 v tehdejší Sazka Aréně v Praze. Na několika koncertech v rámci turné byl hostem bubeník Pink Floyd Nick Mason, byl pozván i klávesista Rick Wright, který však pozvání odmítl s tím, že pracuje na vlastním sólovém projektu. Několik dalších koncertů se konalo i v první polovině roku 2008.

V březnu 2007 byl uveden do kin sci-fi film Mimzy, ke kterému složil Waters jednu píseň, jež vyšla i jako singl: „Hello (I Love You)“.

Dne 12. dubna 2010 oznámil Waters data a místa koncertů pro chystané turné The Wall Live. Severoamerická část turné začala 15. září 2010 v Torontu a skončila 21. prosince téhož roku v Ciudad de México. V roce 2011 turné pokračovalo v Evropě: 21. března byl odehrán první koncert v Lisabonu, poslední vystoupení proběhlo 12. července v Athénách. Jeho součástí byl i třetí a čtvrtý Watersův koncert v Česku – 15. a 16. dubna v O₂ areně.[5] Na londýnském vystoupení 12. května 2011 hostoval ve skladbě „Comfortably Numb“ David Gilmour (se kterým hrál také na charitativním vystoupení 10. července 2010), v závěru koncertu se připojil i Nick Mason.[6] V roce 2012 byly odehrány koncerty v Oceánii, Jižní Americe a na velkých otevřených stadionech v Severní Americe. Evropské koncerty pro léto 2013, které byly většinou uspořádány rovněž pod širým nebem, byly oznámeny 9. listopadu 2012, včetně Watersova pátého českého vystoupení 7. srpna v Eden Aréně,[7] jenž ale bylo později přesunuto do uzavřené O₂ Areny.[8] Samotné turné skončilo v září 2013. O rok později byl na Torontském mezinárodním filmovém festivalu představen dokumentárné-hudební film Roger Waters The Wall pocházející z tohoto turné[9] a roku 2015 vyšlo koncertní album s audiozáznamem koncertu.[10]

V listopadu 2013 oznámil Waters v rozhovoru pro časopis Rolling Stone, že dokončil demo nahrávku nového alba, které má mít formu rozhlasové hry a jehož tématem má být hledání důvodu starým člověkem a dítětem, proč jsou zabíjeny děti.[11] Projekt od té doby ale změnil. Své čtvrté album s názvem Is This the Life We Really Want? vydal v roce 2017 a navázal na něj celosvětovým turné Us + Them (2017–2018, včetně dvou koncertů v pražské O₂ areně, 27. a 28. dubna 2018).[12]

Roku 2018 vydal album mluveného slova The Soldier's Tale, což je adaptace divadelního díla Příběh vojáka od Igora Stravinského. V říjnu 2019 byl na dva dny uveden do kin film Roger Waters Us + Them, koncertní záznam ze stejnojmenného turné. V roce 2021 plánuje uspořádat turné This Is Not a Drill.

• The Pros and Cons of Hitch Hiking (1984)
• Radio K.A.O.S. (1987)
• Amused to Death (1992)
• Is This the Life We Really Want? (2017)

• The Wall – Live in Berlin (1990)
• In the Flesh (2000)
• Roger Waters The Wall (2015)

• Music from The Body (1970, soundtrack, s Ronem Geesinem)
• When the Wind Blows (1986, soundtrack, s The Bleeding Heart Band)

• Ça Ira (2005)
• The Soldier's Tale (2018)

• Flickering Flame: The Solo Years Volume 1 (2002)

• 1984 – „The Pros and Cons of Hitch Hiking“
• 1984 – „Every Stranger's Eyes“
• 1987 – „Radio Waves“
• 1987 – „Sunset Strip“
• 1987 – „Who Needs Information“
• 1987 – „The Tide Is Turning (After Live Aid)“
• 1990 – „Another Brick in the Wall“
• 1990 – „The Tide Is Turning“
• 1992 – „What God Wants, Part 1“
• 1992 – „Three Wishes“
• 1992 – „The Bravery of Being Out of Range“
• 2004 – „To Kill the Child“/„Leaving Beirut“
• 2007 – „Hello (I Love You)“

• 1988 – Radio K.A.O.S. (videoEP)
• 1990 – The Wall – Live in Berlin (koncert z roku 1990)
• 2001 – In the Flesh – Live (koncert z roku 2000)
• 2014 – Roger Waters The Wall (koncert z roku 2013)
• 2019 – Roger Waters Us + Them (koncert z roku 2018)

• viz diskografie Pink Floyd v letech 1967–1983

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Waters na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roger Waters na Wikimedia Commons
• Osoba Roger Waters ve Wikicitátech
• Oficiální stránky
• Roger Waters v Internet Movie Database (anglicky)
• (anglicky) Roger Waters na Allmusic.com