Rodoljub Roki Vulović

Rodoljub Vulović se narodil 1. května 1955 v Bijeljine. Svou kariéru hudebníka započal v roce 1972, kdy zveřejnil své prvé dvě písne „Kristina“ a „Napustićeš me ti“. V roce 1988, po vydání alba „Paša“, cestoval evropskými zeměmi s vysokým zastoupením srbského obyvatelstva. Po vydání alba „Paša“ vydal dalších 6 alb. Jeho sedmé album (první mu vyšlo, když měl 16 let) vyšlo na začátku roku 2017. Vulović je již v důchodu.^[zdroj?!]

V průběhu války v Jugoslávii bylo centrum města Bijeljina úplně zničené, rovněž tak i Vulovićův dům, který stál na Ulici Gavrila Principa. Vulović byl dobrovolníkem v První lehké pěší Semberské brigádě, odkud pochází název jeho alba „Semberski junaci“. Některé písně byly věnovány jeho přátelům, některé jeho druhům ve zbrani a některé jeho velitelům. Celý zisk z prodeje alba věnoval na léčbu zraněných vojáků.

Po úspěchu jeho prvního alba vstoupil Vulović do Prvé bijeljinské lehké pěší brigády, zvané Garda Panteri. Zde, z iniciativy svého velitele Pera Čoliće, vydal v roce 1993 další album. Toto album se ukázalo jako nenahraditelné: vojakům dodalo sílu a motivaci k boji, zatímco Rokiho proslavilo.

Crni bombarder (1995) bylo poslední vojensky zaměřené album, po kterém Roki vydal milostné album „Zbog tebe“.

• Kristina (1972)
• Paša (1988)
• Semberski junaci (1992)
• Garda Panteri (1993)
• Junaci Kozarski (1994)
• Crni bombarder (1995)
• Zbog tebe (1997)
• Otadžbini na dar (2001)

Rokiho otec se zúčastnil druhé světové války, v roce 1941 padl do zajetí a byl deportován do nacistického Německa, odkud se po válce vrátil. Rokiho dědeček byl z Černé Hory.

Rokiho manželka, Jelica (jazykovědec), je spoluautorkou mnohých jeho písní. Roki má dvě děti – syna a dceru. Mluví plynně italsky a francouzsky, také se domluví německy.

V průběhu jeho života a mnohých turné navštívil mnohé země západní Evropy – jediná větší země západní Evropy, ktorou dosud nenavštívil, je Španělsko. Jeho snem byla návštěva Ruska.

Za zmínku též stojí, že v průběhu devadesátých let byli několikrát zamítnuty jeho žádosti o americké vízum. Jedním z důvodů, dle amerického velvyslanectví, byla skutečnost, že zpíval revoluční a anti-NATO písně.

Vulović věří, že největší přátelé Srbska jsou Rusové a Řekové. Také řekl, že Bosňáci jsou ve všobecně dobří lidé, pokud je nedráždíte. Myslí si, že jak Četnici, tak i jugoslávští partyzáni jsou hrdinové Druhé světové války, ovšem obě tyto skupiny se dopouštěli zločinů vůči civilnímu obyvatelstvu.

Josip Broz Tito a Vladimir Putin jsou jedni z těch, které velice respektuje. Nepodporuje vstup Srbska do Evropské unie, a říká, že ani jeden ze srbských prezidentů, Tadić ani Nikolić nikdy nebrali v úvahu postoj lidí k této otázce.

Hrdinové v písních nebyli jenom známí srbští hrdinové, ale také Rokiho druhové ve zbrani a velitelé.

• Velitel Druhého praporu, major Zoran Lopandić (píseň Zorane, Zorane)
• Velitel Kikor (píseň Hej Kikore)
• Velitel Vlado (Junaci iz 1. Semberske brigade)
• Mirko, velitel vojskového oddělení Mitara Maksimoviće (Mirko vojvoda)
• Velitel Druhé semberské brigády, major Gavrilović (Gavrina brigada)
• Kapitán Ljubiša „Mauzer“ Savić (Panteri (Mauzer))
• Plukovník Pero Čolić (Pukovniče Čoliću)
• Generál Ratko Mladić (Generale, generale)
• Kapitán Ljubiša "Ljúti" Lazić (Kapetane Lazicu)