Robert III. z Artois

Robert se narodil jako syn Filipa z Artois, pána z Conches-en-Ouche, a Blanky Bretaňské, dcery vévody Jana II.

Bylo mu teprve jedenáct let, když jeho otec září 1298 podlehl zraněním, která utrpěl 20. srpna 1297 v bitvě u Furnes proti Vlámům. Brzká smrt otce nepřímo zavinila spor o následnictví v hrabství Artois. Po smrti Robertova dědečka, hraběte Roberta II. z Artois, v bitvě u Courtrai v roce 1302, zdědila dle zvyků hrabství Artois jeho dcera, Robertova teta Mahaut. Vzhledem ke svému věku nemohl Robert protestovat proti své tetě a uplatnit práva po otci. V období sporu mezi Anglií a Francií, před stoletou válkou, došlo mezi Mahaut a Robertem k nevraživosti a intrikám.

Robert hrál významnou roli v nástupu Filipa VI. (nevlastního bratra jeho manželky) na francouzský trůn a po nějakou dobu byl jeho spolehlivým rádcem. Z této funkce čerpal určitý vliv v královské radě, aby zbavil Mahaut hrabství Artois, které považoval za své. Po Mahautině smrti v roce 1329 přešly její nároky na její dceru hraběnku Johanu II. Burgundskou. Robert znovu vznesl nárok na dědictví. Hrabství Artois bylo svěřeno do péče francouzského krále. Robert však v roce 1331 použil padělek vytvořený Jeanne de Divion, svědčící o vůli jeho otce. Podvod byl odhalen a Robert ztratil naději na získání Artois. Jeanne de Divion byla odsouzena na hranici. V roce 1331 král Filip zabral Robertův majetek a jeho manželku a syny Jana a Karla nechal uvěznit. Robert v roce 1332 utekl před zatčením a popravou z Francie a uchýlil se ke svému synovci Janovi II. z Namuru. Filip požadoval, aby biskup z Liège zaútočil na Namur. Robert proto uprchl znovu, tentokrát k manželovi své neteře, Janovi III. Brabantskému. Filipův vliv vyvolal válku proti Brabantskému vévodství a Robert utekl do Anglie. Tam se připojil k Eduardovi III. a naléhal na Eduarda – jeho manželka Filipa z Hainault byla neteří jeho manželky i krále Filipa – aby zahájil válku proti Francii. Robert se stal členem Eduardovy královské rady a poskytl mu informace o francouzském dvoře. Řada kronikářů uvádí, že Robertův vliv vedl ke stoleté válce. Koncem 40. let obíhala ve Francii a Anglii báseň Voeux du héron (Přísaha na volavku), která zobrazovala Eduardovu invazi jako naplnění rytířské přísahy Robertovi, že převezme francouzský trůn, stejně jako jeho dynastické právo.

Robert poté následoval Eduarda v jeho taženích, včetně vedení anglo-vlámské armády v bitvě u Saint-Omer v roce 1340. Nakonec podlehl úplavici poté, co byl zraněn při ústupu z města Vannes v listopadu 1342 během války o bretaňské dědictví. Původně byl pohřben v londýnském kostele Blackfriars, poté byl přenesen do hrobky v katedrále svatého Pavla.

Kolem roku 1320 se Robert oženil s Johanou, dcerou Karla z Valois a jeho druhé manželky Kateřiny z Courtenay. Měli spolu šest dětí:

• Ludvík z Artois (1320–1326/29)
• Jan z Artois (1321–1387)
• Johana z Artois (1323–1324)
• Jakub z Artois (1325–1347)
• Robert z Artois (1326–1347)
• Karel z Artois (1328–1385)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert III of Artois na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert III. z Artois na Wikimedia Commons