Robert Broom

Vystudoval lékařství na univerzitě v Glasgow a následně lékařskou praxi vykonával po celý život, a to i v době, kdy se zabýval paleontologií. Pro ni se nadchl, jakmile spatřil fosílie dinosaurů, které do Británie přivezl z Jižní Afriky Harry Govier Seeley. Přijal hypotézu, že ještěři jsou klíčem v otázce prapředka savců. Vydal se zkoumat fosílie do Austrálie a později do jižní Afriky, do oblasti Karru, kde se natrvalo usadil. Během několika let způsobil v paleontologii revoluci, když dokázal, že spojovacím článkem mezi ještěry a savci jsou therapsidi, zejména pak pelycosauria.[1] Jeho úspěchy umožnily, že se v roce 1920 mohl stát členem Královské společnosti.

V závěru života ho však stále více přitahoval vývoj člověka. V roce 1936, kdy mu bylo již 70 let, se rozhodl podepřít názory svého kolegy Raymonda Darta, jenž objevil tzv. Taungské dítě, první známou lebku hominidů rodu Australopithecus, a tak se vydal hledat podobné fosílie. Známým se stal zejména jeho objev zvaný často „Paní Plesová”, což je nejkompletnější lebka australopitéka, jaká kdy byla v jižní Africe nalezena; objevil ji v proslulé jeskyni Sterkfontein. Ačkoli sám uvažoval o novém druhu (“plesianthropus”), časem byly tyto lebky přiřazeny k druhu australopithecus africanus a staly se klíčovými při dokazování Dartovy základní teze, že australopitéci byli hominidé (a možná prapředci rodu homo).[2]

Navzdory svým vědeckým úspěchům byl však zároveň silně náboženským člověkem. Ostře kritizoval darwinismus i lamarckismus a ve 30. letech 20. století přišel s vlastní “idiosynkratickou evoluční teorií”, která za hybatele evolučních procesů označovala “duchovní síly”.[3]