Richard Cantillon

Zatímco Cantillon souhlasí s Lockem, že právě lidstvo dalo stříbru a zlatu jejich hodnotu, trvá na tom, že se nejedná pouze o imaginární hodnotu, ale jejich hodnota reflektuje nedostatek a omezené množství těchto zdrojů.[20]

Cantillon respektoval výhody plynoucí ze státu, který má nadbytek peněz. Popisuje jakým způsobem a v jakém poměru nárůst peněz zvyšuje ceny. Cantillon naznačil, že ne všechny ceny by vzrostly ve stejném poměru jako „množství peněz ve státě“ a že průměrný nárůst by byl relativně větší, kdyby příchod nových peněz dal „novou rychlost oběhu peněz“.[21] Cantillon se domníval, že hodnota peněz potřebných k udržení jejich oběhu ve státě se rovná jedné třetině všech rent, které obdrželi vlastníci daného státu.[22]

Jelikož některé zboží je mnohem žádanější těmi, jejichž rukama tyto nové peníze prošly, spotřeba některého zboží by vzrostla více než u jiného zboží. Zároveň by nebylo stejně snadné splnit všechny tyto nové požadavky na spotřebu. Nárůst ceny by závisel na legální importovatelnosti, přepravě nebo na možnosti rozšíření. U špatně přepravitelného, nelegálně importovaného nebo nerozšiřitelného nabízeného zboží cena by v reakci na zvýšení poptávky znatelně vzrostla. Pokud by však bylo zboží importovatelné, jeho cena by nestoupla na úroveň převyšující jeho zahraniční ceny s náklady na dopravu. Obecně se snažil ukázat, že proces a výsledek závisí do značné míry na tom, odkud peníze přišly, jak byly utraceny a jaké byly podmínky dodání konkrétního zboží.[21]

Cantillon popsal tři děje způsobující nadbytek peněz ve státní kase.

1. Nárůst peněz pocházející z tuzemských dolů na zlato (nebo stříbro), který zvyšuje příjmy majitelů dolů, pracovníků a dalších, a ty zase zvyšují jejich výdaje tím, že nabídnou plnohodnotnější zaměstnání některým řemeslníkům, zatímco téměř všichni půjčují na úroky, které neutratí. V důsledku toho rostou zemědělské ceny, zemědělci využívají více půdy, což má za následek větší příjem peněz, který zase utratí.[21]
2. Nárůst peněz pocházející z příznivé bilance zahraničního obchodu, který obohacuje mnoho podnikatelů, kteří následně zaměstnávají více řemeslníků a dělníků (kteří byli pravděpodobně nezaměstnaní nebo nedostatečně zaměstnaní). [23]
3. Když jsou peníze přivedeny do státu dotací nebo zahraničními velvyslanci, cestujícími atd., Jejich výdaje zvyšují „ceny všech věcí ve směnných kanálech, do nichž peníze vstupují“. [23]

Cantillon věřil, že je nezbytné, aby měl stát dostatek peněz, ale ne příliš mnoho, protože později by v běžném běhu věcí „upadl“ do chudoby a zažil kolaps; a přesto se zdá, že pochyboval o tom, že by mohla být zachována optimální situace. Určité výhody spojené s tím, že stát má nadbytek peněz; spotřeba a výdaje by pak byly relativně velké a byl by dán stimul k ekonomické aktivitě, zejména k obdělávání půdy (a pravděpodobně k zaměstnávání nezaměstnaných a nezaměstnaných umělců a pracovníků). Moc státu by byla silná, protože by vládní příjmy byly relativně hojné a snadno vzrůstající a stát by mohl snadno získat válečnou munici, jídlo i vojenský personál. Směnné relace by byly příznivější, než kdyby bylo peněz méně a domácí ceny méně vysoké. Pokud by se však peníze staly nadbytečnými a princ by nestáhl přebytek z oběhu a neponechal je pro případ nouze, výhody spojené s nadbytkem peněz by se vytratily.[24]

Od doby, co byly trhy různých národů vzájemně propojeny, se mohly vyvinout cenové a příjmové efekty a proměnit přebytek vývozu na přebytek dovozní. Pokračující zvyšování množství peněz v oběhu by vedlo k (a) růstu domácích cen a substitučnímu účinku jak na domácím, tak na mezinárodním trhu proti zboží vyrobenému v dotyčné zemi a ve prospěch zboží (b) rostoucí peněžní příjmy a spotřeba, z nichž většina by mohla nebo by byla směrována na zahraniční trhy, zejména na trhy dodávající luxus. Obchodní bilance by se stala nepříznivou, v důsledku čehož by peníze proudily do zahraničí a stát by byl slabý a ochuzený.[24]

Cantillonovo dílo mělo přínos i pro oblast „prostorové ekonomie“, která popisuje důležitost vzdálenosti a umístění mezi výrobními zařízeními a centry lidské populace. Uvědomění si vzdálenosti vede k poznání, že cena dopravy je proměnná, a ovlivňuje tržní hodnotu i umístění výrobních zařízení. Oběma aspektům se Cantillon věnuje ve své eseji téměř o století dříve než Johann Heinrich von Thünen, kterému je přičítán rozvoj této oblasti. Cantillon popisoval, jak cena transportu ovlivňuje umístění továren, trhů a měst, protože všichni se snaží co nejvíce snížit své náklady na dopravu. Například krejčí tak v době, kdy je bez konkurence, může navyšovat ceny, dokud lidé nezjistí, že se jím vyplatí cestovat za jiným výrobcem oděvů. Rozdílem mezi ním a dalšími ekonomy, kteří se této teorii věnovali je, že Cantillon se snažil vzdálenost a místo zakomponovat do obecné ekonomické teorie namísto vytvoření specializované ekonomické teorie. [25]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Cantillon na Wikimedia Commons

• MURPHY, Antoin. Richard Cantillon — Banker and Economist. Journal of Libertarian Studies 7. 1985, No. 2: 185–215.
• HIGGS, Henry. Richard Cantillon. The Economic Journal. 1891, No. 2: 262–291. doi:10.2307/2956249
• ROTHBARD, N. Murray. Economic Thought Before Adam Smith. Edward Erlag Publishing Ltd, 1995. 576 s. ISBN 978-1-85278-961-9
• NEVIN, Séamus. Richard Cantillon — otec ekonomie. History Ireland, 2013, 21 (2), s. 20–23.
• SPENGLER, Jospeph. Richard Cantillon: First of the Moderns. I. Journal of Political Economy, 1954, 62 (4), 281–295.
• SPENGLER, Jospeph. Richard Cantillon: First of the Moderns. II. Journal of Political Economy, 1954, 62( 5), 406–424.
• HÉBERT, Robert. (1981). Richard Cantillon's Early Contributions to Spatial Economics. Economica, 48 (189), new series, 71–77. doi:10.2307/2552944