Ricardo Piglia

Ricardo Piglia pocházel z rodiny italského původu.[5] Jeho otec byl perónista, po vojenském převratu v roce 1955 byl zatčen, po jeho propuštění z vězení se rodina přestěhovala do města Mar del Plata.[6]

Již jako 16letý chlapec si započal vésti deník (celkem 327 sešitů),[7][8] který si vedl až do svojí smrti. Studoval historii na Universidad Nacional de La Plata (UNLP).[9] Posléze získal zaměstnání v nakladatelství Tiempo Contemporáneo. V letech 1971–1975 byl vydavatelem časopisů Literatura y Sociedad a Los Libros. Od roku 1986 pobýval převážně ve Spojených státech amerických, vyučoval zde na Harvardově univerzitě a byl také emeritním profesorem[10] hispanistiky a lusitanistiky na Princetonské univerzitě.[11][12][13] V prosinci roku 2011 se navrátil zpět do vlasti.[14]

V roce 2013 mu byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza (ALS), na jejíž následky také o čtyři roky později v Argentině zemřel.[15][16]

Za svůj život obdržel několik literárních ocenění, např.:

• 2005 – Premio Iberoamericano de las Letras José Donoso
• 2011 – Premio Internacional de Novela Rómulo Gallegos
• 2013 – Premio Iberoamericano de Narrativa Manuel Rojas
• 2015 – Premio Formentor de las Letras (Pozn.: Tuto cenu převzala za svého dědečka jeho vnučka Carlota Pedersonová.)[17]