Renato Dulbecco

Renato Dulbecco (22. únor 1914, Catanzaro – 19. únor 2012, La Jolla, Kalifornie) byl italsko-americký biolog a virolog. Roku 1975 získal Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objevy týkající se interakce mezi nádorovými viry a genetickým materiálem buňky.[1]

Renato Dulbecco
Renato Dulbecco (1966)
Narození	22. února 1914 Catanzaro, Italské království Italské království
Úmrtí	19. února 2012 (ve věku 97 let) La Jolla, Kalifornie, USA USA
Bydliště	La Jolla (do 2012) Spojené státy americké (1947–2012) Milán Imperia
Národnost	Italoameričané a Italové
Alma mater	Turínská univerzita (do 1936)
Povolání	virolog a lékař
Zaměstnavatelé	Kalifornský technologický institut Kalifornská univerzita v San Diegu Projekt lidského genomu Indianská univerzita
Ocenění	John Scott Medal (1958) Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1964) Cena Howarda Taylora Rickettse (1965) Paul-Ehrlich-und-Ludwig-Darmstaedter-Preis (1967) Cena Louisy Grossové Horwitzové (1973) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, jeho spolužáky zde byli další dva pozdější držitelé Nobelovy ceny, Salvador Luria a Rita Leviová-Montalciniová. Za druhé světové války bojoval v řadách italské armády ve Francii a na Východní frontě, ale po vstupu Němců do Itálie přešel k partyzánům a zapojil se do protifašistického odboje. Po osvobození se krátce věnoval politice, byl radním Turína, ale rychle se vrátil k vědě. Roku 1946 ho navštívil v Itálii Luria a přemluvil ho k odchodu do USA. Odešel tam roku 1947, pracoval nejprve v Luriově laboratoři v Indianě a posléze v týmu Maxe Delbrücka na California Institute of Technology.[2]