Max Delbrück

Max Ludwig Henning Delbrück (4. září 1906 – 9. března 1981) byl německo-americký biofyzik a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1969. Za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury vitrů ji spolu s ním obdrželi Alfred Hershey a Salvador Luria.

Max Delbrück
Narození	4. září 1906 Berlín
Úmrtí	9. března 1981 (ve věku 74 let) Pasadena
Místo pohřbení	Mountain View Cemetery and Mausoleum
Alma mater	Univerzita v Göttingenu
Povolání	genetik, vysokoškolský učitel, fyzik, virolog, biofyzik, astrofyzik a molekulární biolog
Zaměstnavatelé	Vanderbiltova univerzita (1940–1947) Kalifornský technologický institut
Ocenění	Kimber Genetics Award (1964) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1969) Cena Louisy Grossové Horwitzové (1969) společník Americké akademie umění a věd členství v Evropské organizaci pro molekulární biologii … více na Wikidatech
Choť	Mary Adeline Delbrück
Děti	Tobias Delbruck
Rodiče	Hans Delbrück a Lina Thierschová
Příbuzní	Emmi Bonhoefferová (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Delbrück pocházel z Berlína. Jeho otec Hans Delbrück byl historik, pradědečkem z matčiny strany byl chemik Justus von Liebig. Maxovi sourozenci Justus Delbrück a Emmi Bonhoefferová, byli členy protinacistického odboje. Právník Justus byl spolu se svými příbuznými Klausem a Dietrichem Bonhoefferovými v roce 1945 popraven za přípravu atentátu na Hitlera.

Max Delbrück získal roku 1930 doktorát z fyziky na univerzitě v Göttingenu. Od roku 1932 pracoval jako asistent Lise Meitnerové na výzkumu radioaktivního štěpení a radioaktivního záření. Fenomén disperze elektronů na jádrech atomů, který v té době přepověděl, byl později nazván podle něho.

Roku 1937 Delbrück získal stipendium na Kalifornském technologickém institutu (Kaltech), kde se začal věnovat výzkumu v oblasti molekulární biologie. Roku 1939 zde s E. L. Ellisem publikovali článek „The growth of bacteriophage“, v němž popsali, že viry se množí naráz v jednom kroku, nikoli postupně dělením jako buněčné organismy.

Po vyčerpání stipendia roku 1939 přešel Delbrück na Vanderbiltovu univerzitu v Nashville, kde učil fyziku a vedl biologickou laboratoř. Roku 1941 se seznámil se Salvadorem Luriou a oba vědci začali spolupracovat. Později se k jejich týmu připojil i Alfred Hershey. Jejich první výsledky se týkaly bakteriální rezistence vůči virové infekci. Takzvaným fluktuačním testem pak dokázali, že Darwinova teorie přirozeného výběru následkem náhodných mutací se vztahuje i na bakterie, čímž přispěli k definitivnímu zamítností lamackistických teorií dědičnosti.

Roku 1947 se Delbrück vrátil na Kaltech, kde zůstal jako profesor biologie až do konce své kariéry. Mimoto založil Institut molekulární genetiky v Kolíně nad Rýnem.