Rebutia albipilosa

Rebutia albipilosa je velmi pěkný druh rodu rebucie, nápadný svým mimořádným otrněním, podle kterého dostala i jméno, albipilosus znamená bíle chlupatý, bělovlasý. Husté bílé otrnění doplňují výrazné, jasně zbarvené květy. V současné taxonomii je druh R. albipilosa pokládán za synonymum R. fiebrigii a není jako samostatný druh akceptován.[1]
 

Rebutia albipilosa
Rebutia albipilosa
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
Rodrebucie (Rebutia)
SekceAylostera
Binomické jméno
Rebutia albipilosa
F.Ritter, 1963
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření R. albipilosa

Rebutia albipilosa Ritter

Ritter, Friedrich; Taxon, 12: 29, 1963

Sekce Aylostera, řada Albipilosa

Synonyma:

  • Aylostera albipilosa (Ritter) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3: 5, 1963

Popis

Stonek polokulovitý, ve stáří protáhlý, 40 - 50 mm široký, od báze později poněkud odnožující, bez řepovitého kořene, temeno snížené, ve stáří ponejvíce neotrněné; pokožka tmavě zelená. Žeber 21 - 25, silně rozložená do okrouhlých až podlouhlých hrbolků, 2 - 4 mm dlouhých a 2 mm vysokých, někdy zřetelná, spirálovitá; areoly okrouhlé až krátce oválné, pokrývající vrchol hrbolků, bílé, 1 - 2 mm dlouhé, 4 - 6 mm navzájem vzdálené. Trnů 25 - 35, vlasově jemné, měkké, bílé, lesklé, odstávající, někdy poněkud prohnuté, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, 10 - 40 mm dlouhé, při silném oslunění poněkud hrubší a přímější a středové s červenohnědými špičkami.

Květy postranní, otevřené více dní od rána a brzy odpoledne zavírající, nevonící, 35 - 45 mm dlouhé, 25 - 30 mm široké; květní lůžko 7 mm dlouhé, 3 mm široké, nazelenale červenohnědé, s malým množstvím nepatrných bílých areol s úzkými špičatými nazelenalými šupinami, krátkou vlnou a měkkými bílými štětinami, dole téměř holé; květní trubka 25 mm dlouhá, dole asi na 15 mm srostlá s čnělkou, úzká, nad tím nálevkovitě se rozšiřující, až 4 mm široká, uvnitř bělavá, vně nahnědle červená, s malým množstvím málo odstávajících, načervenalých, úzkých, špičatých, holých šupin; okvětní lístky široce rozevřené, kopisťovité, dole zúžené, nahoře zaokrouhlené nebo krátce zašpičatělé, 9 - 12 mm dlouhé, 2 - 6 mm široké, oranžově až řeřichově červené; nitky bílé, asi 7 mm dlouhé, vzpřímené, téměř stejně dlouhé, v horní části trubky rovnoměrně nasazené až k okraji, prašníky malé, okrouhlé, citrónově žluté; čnělka bílá, volná část 15 - 18 mm dlouhá, včetně 4 bílých, 4 - 5 mm dlouhých ramen blizny ve výšce horních prašníků nebo poněkud nad nimi. Plod oválný, 6 - 9 mm dlouhý, 5 - 7 mm široký, nahoru zúžený, tmavě nazelenale červený. Semena protáhlá, asi 1,2 mm dlouhá, 0,8 mm široká a 0,6 mm tlustá, matně černá, s velkým, bílým, bazálním hilem.

Variety a formy

Variety ani formy nebyly popsány, i ve sbírkách jsou rostliny R. albipilosa velmi jednotné, druh je s určitostí známý jen z velmi malé oblasti. Kromě sběru FR 754, podle kterého byl popsán, byl jako R. albipilosa označen také sběr KK 839. Přiřazení sběrů W. Rausche (WR 784a, WR 858) k tomuto druhu vyvolává v souvislosti s místem jejich nálezu určité pochybnosti.

Výskyt a rozšíření

Jako místo, kde byl sbírán typ, F. Ritter uvedl Narvaez (Bolívie, departament Tarija, provincie O'Connor). K. Kníže jako místo svého nálezu KK 839 uvedl Tarcia (Bolívie, departament Tarija) v nadmořské výšce 2800 m. Druh je asi známý jen ze dvou lokalit, pravděpodobnost dalších nálezů v této oblasti je však pravděpodobná.

Poznámky

Jedná se o skutečně pěkný, svým dlouhým měkkým bílým otrněním velmi charakteristický druh. V kultuře však bývá velmi často chybně identifikován, protože pod tímto jménem byly opakovaně nabízeny zcela odlišné rostliny, zejména R. albiareolata a světlé formy R. pseudodeminuta, ale také formy z okruhu R. vallegrandensis. Přitom je nápadný a s jinými druhy rebucií opravdu nezaměnitelný jak svým otrněním tak i květy s dlouhou úzkou trubkou. Podle F. Rittera patří tento druh do jeho řady 8 s typovým druhem R. flavistylus, kam jsou přiřazeny ještě druhy R. pulvinosa, R. albiflora a R. muscula. Všechny tyto druhy mají sice jemné otrnění, většinou ale podstatně kratší, a tvarem květů se značně liší. I když jsou jejich naleziště poměrně blízká, patří podle mého názoru do různých příbuzenských skupin. Bližší příbuzenské vazby s R. albipilosa snad vykazuje jen R. flavistylus.

Pěstování

S pěstováním R. albipilosa jsou vzhledem k jejímu malému zastoupení ve sbírkách jen omezené zkušenosti. Podle mých zjištění po ztrátě kořenů vytváří nové jen neochotně, při nedostatečném osvětlení silně redukuje otrnění a prodlužuje stonky. Květy jsou cizosprašné nebo jen podmíněně samosprašné. bez sprášení cizím pylem se většinou žádná semena nevyvinou, což je asi také jedním z důvodů malého rozšíření tohoto mimořádně pěkného druhu ve sbírkách.

Odkazy

Reference

  1. Integrated taxonomic information system [online]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 18, 1997
  • Ritter, Friedrich; Kakteen in Sűdamerika, 2: 617, 1979
  • Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 30, 2003

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.