Rebutia albiareolata

Stonek jednotlivý, kulovitý, v kultuře více protáhlý a poněkud odnožující, 30 - 50 mm široký, se silnějším řepovitým kořenem; pokožka světle zelená, často trochu červeně nabíhající. Žeber asi 16, spirálovitá, zcela rozložená do ploše kulovitých, asi 2 mm vysokých hrbolků; areoly oválné, 1 - 2 mm velké, 3 - 4 mm navzájem vzdálené, pokryté hojnou, dlouho vytrvávající, bílou vlnou. Okrajových trnů 10 - 14, nažloutlé, později bílé, 6 - 10 mm dlouhé, tence jehlovité, přímé, stranou a poněkud ven směřující; středových trnů několik, přímé nebo málo prohnuté, odstávající, rezavě hnědé až bílé s rezavě hnědou špičkou, 8 - 15 mm dlouhé.

Květy ze spodních areol, 30 - 40 mm dlouhé, samosprašné; květní lůžko kulovité, 3 - 4 mm široké, pokryté úzkými šupinami, v jejich paždí bílá vlna a bílé štětiny; květní trubka nálevkovitá, v dolní části stopkovitě srostlá s čnělkou v délce asi 6 mm, světle načervenale zelená, se světle olivově zelenými šupinami, v horní části bez vlny a štětin; okvětní lístky úzce kopisťovité, 17 - 20 mm dlouhé a 4 - 6 mm široké, s malou špičkou, řeřichově až šarlatově červené, vně tmavší; nitky bílé, 7 - 12 mm dlouhé, nejdelší nahoře, prašníky světle žluté; čnělka a blizna nažloutlé, 4 - 5 roztažených ramen blizny v úrovni nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, 5 - 6 mm velký, pokrytý jako květní lůžko. Semena černohnědá, 1,2 mm dlouhá a 0,9 mm široká, velmi jemně hrbolatá.

R. albiareolata je druh v našich sbírkách málo proměnlivý. Kromě rozdílů ve tvaru těla a síle otrnění, které jsou závislé na podmínkách kultury, lze nalézt určité kolísání ve vybarvení středových trnů a také ve vybarvení květů, kde se mísí v různém poměru dvě základní barvy, řeřichově oranžově červená a šarlatově červená, výsledný odstín barvy pak může být více oranžový nebo více červený. Barva květů se mění i v závislosti na době kvetení, při rozkvětu mají květy sytější, více červené zbarvení, následující dny květy blednou a v celkové barvě se zvyšuje zastoupení žluté. Kromě původního sběru F. Rittera, podle kterého byl druh popsán, dlouho žádný jiný sběr sem nebyl přiřazen. V našich sbírkách lze často tyto rostliny nalézt také pod nesprávným označením R. albipilosa. Nově byly jako R. albiareolata respektive R. fiebrigii ´albiareolata´ označeny sběry RH 1037a, 1046 a 1054.

R. albiareolata pochází z Bolívie, z departamentu Tarija. F Ritter nalezl tento druh roku 1958 v provincii Arce u Padcaya. Na typové lokalitě roste společně s R. kupperiana aniž by zde bylo možno nalézt vzájemné křížence těchto dvou druhů. Sběry R. Hillmanna pocházejí z Bolívie, departamentu Tarija, provincie Arce, sběry RH 1037a, 1046 od Padcaya, sběr RH 1054 od Canas (východně od Padcaya).

R. albiareolata patří mezi charakteristické zástupce sekce Aylostera. J.D. Donald pokládal tuto rostlinu za blízce příbuznou s R. pseudodeminuta. F. Ritterem byla v departamentu Tarija nalezena a sbírána řada rostlin, které patří do příbuzenského okruhu R. pseudodeminuta, případně R. kupperiana. Většina těchto rostlin vytváří v přírodě stabilizované a ohraničené populace, které se s jinými typy nekříží ani na společných stanovištích, a byla postupně popsána jako samostatné druhy, případně variety.

F. Ritter v Kakteen in Südamerika zařadil R. albiareolata do své linie 7 rodu Rebutia s vedoucím druhem R. kupperiana, kam dále přiřadil R. cajasensis, R. robustispina, R. sanguinea, R. vulpina, R. fusca, R. minutissima, a R. nitida. R. albiareolata se od příbuzných taxonů odlišuje svými nápadnými bíle plstnatými areolami, otrněním a nálevkovitými šarlatově zbarvenými květy.

R. albiareolata je vděčný a pěstitelsky nenáročný druh. Snadno se množí ze semen, která se ze samosprašných květů vytvářejí pravidelně a v dostatečném množství. Dobře roste na vlastních kořenech a svými požadavky se nijak neliší od R. pseudodeminuta a příbuzných rostlin. Hojné květy nápadného zbarvení a snadné pěstování předurčují tento druh i pro začátečníky, je ale příjemným zpestřením každé sbírky.