Rebutia flavistylus

Stonek jednotlivý, kulovitý, 40 - 50 mm široký, s krátkým, měkkým, bílým řepovitým kořenem; pokožka zelená. Žeber 15 - 27, spirálovitě stočená a rozložená do 4 - 6 mm vysokých, na bázi 4 - 5 mm širokých hrbolů; areoly podlouhlé, 1,5 - 3 mm dlouhé, nažloutle, později bíle plstnaté, 5 - 8 mm navzájem vzdálené. Trny nažloutlé, později bílé, jemné, téměř rovné; okrajových trnů 15 - 22, stranou směřující, 6 - 10 mm dlouhé; několik podobných, odstávajících středových trnů.

Květy hluboce postranní, 30 - 40 mm dlouhé, oranžové; květní lůžko kulovité, 4 mm široké, se šupinami o délce do 1 mm s bohatou bílou vlnou a několika bílými vlasovými štětinami; květní trubka asi 20 mm dlouhá, ve spodní polovině srostlá s čnělkou, nahoře asi 6 mm široká, uvnitř bledá, vně oranžově žlutá, pokrytá jako květní lůžko, šupiny delší; okvětní plátky asi 15 mm dlouhé, 4 - 5 mm široké, kopisťovité, nahoře tupé s vysazenou špičkou, oranžové, vnější z části načervenalé; nitky bledě žluté, 5 - 7 mm dlouhé, ve spodní části trubky hustě, v horní části řídce nasazené, prašníky světle žluté; čnělka sírově žlutá, blizna s 8 roztaženými rameny citrónově žlutá, slabě přečnívající nejvýše postavené prašníky. Plod kulovitý, 5 - 7 mm široký, světle zelený. Semena černohnědá, asi 1,2 mm dlouhá, 0,7 mm široká, jemně hrbolatá.

Variety ani formy nebyly popsány, druh vykazuje jen velmi malé rozdíly, některé rostliny mají jen poněkud bledší, méně načervenalé květy. Rozdíly v délce a hustotě otrnění jsou asi jen důsledkem odlišných podmínek kultury. Kromě typového sběru FR 756, podle kterého byl druh popsán, byl jako R. flavistylus označen také sběr KK 1979.

Druh pochází od Cajas (Bolívie, departament Tarija, provincie Mendez), jako místo typového sběru F. Rittera (FR 756) bylo uvedeno pod Cajas, druh byl nalezen rovněž níže v rokli Cajas u Rio Cajas. Také u sběru KK 1979 bylo jako místo nálezu uvedeno Tarija, Mendez, Cajas.

F. Ritter nalezl R. flavistylus roku 1958, její pojmenování odvodil od charakteristické barvy její čnělky. Pro jméno použil tvar substantiva, tedy žlutá čnělka, proto koncovka zdánlivě odporuje gramatickému rodu rodového jména. V domnění, že se jedná o omyl, redakce u prvotního popisu změnila koncovku a použila kombinaci Rebutia flavistyla, což ale byla tisková chyba, na kterou F. Ritter upozornil a korigoval ji ve své souhrnné práci, přídavné jméno stylus neexistuje. Správné jméno by tedy mělo znít Rebutia flavistylus.

Tvar květů R. flavistylus, výrazná vlna a štětiny v paždí šupin na květním lůžku a trubce i tvar semen jasně ukazují na příslušnost tohoto druhu k sekci Aylostera, ačkoliv její celkový vzhled a zejména charakter otrnění je pro tuto sekci velmi neobvyklý. Bez květů tato rostlina naopak nápadně připomíná některé formy z příbuzenstva R. senilis nebo R. wessneriana.

Při prohlídce botanické zahrady v Monaku (Jardin Botanique de Monaco) lze jako zástupce rodu Rebutia zde nalézt ve volné výsadbě právě tento druh, podle vzhledu a velikosti trsu tam zřejmě rostoucí již mnoho let.

R. flavistylus je pěstitelsky velmi vděčná rostlina, svými nároky se nijak neliší od příbuzných druhů. Semena, která jsou z hojných samosprašných květů pravidelně vytvářena v dostatečném množství, dobře klíčí, výsevy jsou jednotné a rostliny brzy dorůstají do květuchopnosti. Při dodržení běžných požadavků kultury rebucií roste dobře na vlastních kořenech, které jsou jen málo dužnaté. Dostatek světla a čerstvého vzduchu přispívá k bohaté tvorbě květů a hustému a výraznému otrnění.