Skokan hnědý

Skokan hnědý (Rana temporaria) je druh evropské žáby z čeledi skokanovití. Žije ve velké části Evropy, s výjimkou většiny Pyrenejského poloostrova, jižní Itálie a jižního Balkánu. Nejzápadnější hranicí výskytu je Irsko, kde se dlouho a nesprávně předpokládalo, že je to vysazený druh. Nachází se i v Asii a na východ do Japonska.

Skokan hnědý
Skokan hnědý
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádžáby (Anura)
Čeleďskokanovití (Ranidae)
Rodskokan (Rana)
Binomické jméno
Rana temporaria
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Rana hyla Linnaeus, 1758
  • Rana muta Laurenti, 1768
  • Rana alpina Laurenti, 1768
  • Rana campanisona Laurenti, 1768
  • Rana rufa Lacépède, 1788
  • Rana atra Bonnaterre, 1789
  • Rana flaviventris Millet de la Turtaudière, 1828
  • Rana temporaria var. canigoensis Boubée, 1833
  • Rana glacialis Boubée, 1833
  • Rana scotica Bell, 1839
  • Rana platyrrhinus Steenstrup, 1846
  • Rana temporaria var. typus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. montanus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. maximus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. verrucosus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. cinereus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. gracilis Koch, 1872
  • Rana temporaria var. acutirostris Fatio, 1872
  • Rana temporaria var. obtusirostris Fatio, 1872
  • Rana fusca honnorati Herón-Royer, 1881
  • Rana honnorati Herón-Royer, 1881
  • Rana muta var. subconcolor Camerano, 1884 "1883"
  • Rana muta var. flavomaculata Camerano, 1884 "1883"
  • Rana muta var. nigroguttata Camerano, 1884 "1883"
  • Rana muta var. atra Camerano, 1884 "1883"
  • Rana fusca var. longipes Müller, 1885
  • Rana temporaria parvipalmata López-Seoane, 1885
  • Rana temporaria var. marmorata Werner, 1897
  • Rana temporaria var. entzi Werner, 1897
  • Rana méhelyi Bolkay, 1912 "1911"
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Má tři odlišná stádia vývinu – pulec, suchozemské mládě a dospělý jedinec. Má korpulentní tělo se zaobleným pyskem, předními nohami a krátkými (vzhledem k ostatním druhům skokanů) zadními končetinami, přizpůsobenými na pohyb ve vodě a vyskakování na pevninu. Často jsou zaměňovány s ropuchou obecnou (Bufo bufo), ale skokani se dají snadno rozeznat, protože mají delší nohy, skáčou a mají vlhkou pokožku, zatímco ropuchy se plazí a mají suchou, bradavicemi posetou pokožku. Vajíčka těchto dvou druhů se také liší v tom, že skokani je mají ve shlucích, ale ropuchy je kladou v dlouhých řetězcích. Skokani hnědí vylučují na kůži temporin, dehtu podobnou směs peptidů s antibakteriálním účinkem.[2] Pojmenován je podle tmavých skvrn na boku hlavy z latinského tempora = spánky, spánky.[3]

Skokan hnědý a skokan zelený se chovají a loví pro maso, protože např. ve Francii a v Asii jsou žabí stehýnka delikatesou.[4]

Skokani hnědí dorůstají délky 6 až 9 cm, zřídka i více. Zbarvení je dosti proměnlivé, obecně se však pohybuje v odstínech hnědé barvy. Na hřbetní straně těla bývají nepravidelné skvrny. Na nohách jsou tmavší příčné pruhy. Zadní nohy jsou silně vyvinuty a umožňují skoky o délce až 1 m a také velmi dobré plavání a potápění.[5]

Taxonomie

Protože je skokan hnědý ve svém vnějším vzhledu velmi variabilní, byly popsány různé varianty/poddruhy.

  • R. t. temporariaskokan hnědý severní. Obývá téměř celou distribuční oblast. Vyskytuje se na území Slovenska.[6]

Mezi izolované poddruhy (hlavně jihozápadní část areálu rozšíření), které vznikly geografickou izolací v horských oblastech s klimatickými výkyvy, patří:

Mezi sporné poddruhy patří:

  • R. t. gasseri je nomen nudum, popis taxonu nebyl nikdy publikovaný.[9]

Popis

Dospělý skokan má délku těla od 6 do 9 cm[10] (jiný zdroj od 8 do 10 cm[11]), hřbet a boky mohou být od olivově zelené[12] do šedohnědé, hnědé, olivově hnědé, šedé, nažloutlé a červenohnědé.[13] Může však pokožku zesvětlit nebo ztmavnout a přizpůsobit se okolí.[12] Pokud se nachází ve vodě s vysokým obsahem železa, může být červený. Někteří jedinci mají i neobvyklé zbarvení – ve Skotsku se našli černí i červení jedinci a nalezeni byli se i albíni se žlutou kůží a červenýma očima.[12] Během období páření se barva samců obvykle změní do šedé.[12] Průměrná hmotnost dosahuje 22,7 g; samice je obvykle o něco větší než samec. V přírodě se dožívá maximálně 8 let,[12] v zajetí to může být až 18 let.[14]

Hlava je krátká a zaoblená. Boky, končetiny a hřbet pokrývají nepravidelné tmavé skvrny[12], obvykle mají tmavou skvrnu za okem.[13] Všeobecně nemá skokan hnědý na středu hřbetu pruh, pokud ho má, je poměrně slabý.[13] Vzhledem podobný skokan ostronosý, který má ve středu zad pruh, se snadno od skokana hnědého odlišuje. Podbřišek je bílé nebo žluté barvy (příležitostně více oranžové u samic) a může být hnědě flekatý nebo oranžově flekatý.[12] Oči jsou hnědé s transparentními vodorovnými zornicemi, skokani ostronosí mají průhledná vnitřní víčka na ochranu očí, zatímco jsou pod vodou.[12] Přestože má skokan hnědý delší zadní končetiny než ropucha obecná, jsou kratší než končetiny skokana štíhlého, se kterým sdílí část svého rozšíření. Delší zadní končetiny a jemnější zbarvení skokana štíhlého jsou hlavními rysy, kterými se liší. Samci mají přední končetiny mnohem silnější, což je způsobeno reprodukčním chováním (samec drží samici v poloze amplexus).

Rozšíření a prostředí

Oblastí výskytu je Evropa kromě nejjižnějších částí, v ČR žije na celém území.[15] Areál skokana hnědého zasahuje také do celé severní Asie až po Japonsko. V Evropě žije ze všech žab nejseverněji.[5]

Skokani hnědí se vyskytují do nadmořské výšky asi 2500 m. Na prostředí nemají zvláštní nároky, pouze nesmí být příliš suché. Nejvhodnější jsou vlhké nížiny.[5]

Skokan hnědý v trávě

Způsob života

Kromě období rozmnožování žije skokan hnědý na souši. Zdržuje se ve vlhkých úkrytech a za potravou vychází v noci nebo i ve dne za deštivého nebo vlhkého počasí.[5] Potravou je mu různý hmyz, pavouci, žížaly, slimáci či drobní korýši.[16] Koncem října či začátkem listopadu vyhledávají skokani zimoviště. Zimují buď na dně menších vodních nádrží (avšak s hloubkou minimálně 50 cm), nebo nezamrzajících úkrytech v zemi. Probouzejí se časně na jaře, když začíná odtávat led.[5][16]

Rozmnožování

Rozmnožování probíhá časně na jaře, hned po probuzení žab ze zimní strnulosti. Pokud žáby přezimovaly na dně vodní nádrže, většinou se ve stejné nádrži i množí.[16] Samci se ozývají mručivým vrrru – vrrru – vrrru.[15] Snůška má podobu rosolovitého chuchvalce, plovoucího při hladině, a obsahuje obvykle 1000 až 2500 vajíček[15], ale velké samice s dobrou kondicí mohou naklást až 4000 vajíček.[16] Ve vajíčkách je tmavý pól (směřující vzhůru) a světlý pól (směřující dolů). Pulci se líhnou za 3 až 4 týdny, k proměně v malé žabky potřebují asi 2 až 3 měsíce. Pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce života.[16]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. MANGONI, Maria Luisa; GRAZIA, Antonio Di; CAPPIELLO, Floriana. Naturally Occurring Peptides from Rana temporaria: Antimicrobial Properties and More. Current Topics in Medicinal Chemistry. 2016, roč. 16, čís. 1, s. 54–64. PMID: 26139114. Dostupné online [cit. 2019-03-04]. ISSN 1873-4294. PMID 26139114.
  3. Kultúra slova. [s.l.]: Vydavatelʹstvo Slovenskej akadémia vied. 418 s. Dostupné online. (slovensky) Google-Books-ID: WP4oAQAAIAAJ.
  4. BERNHARD., Grzimek,. Grzimek's animal life encyclopedia.. 2. vyd. Detroit: Gale volumes <1-6, 8-17> s. ISBN 0787653624, ISBN 9780787653620. OCLC 49260053
  5. DIESENER, Günter, DIESENEROVÁ, Ruth, REICHHOLF, Josef. Obojživelníci a plazi. Praha: IKAR, 1997, str. 80
  6. IVAN., Zwach,. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. Vyd. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakl 141 s. ISBN 8020900535, ISBN 9788020900531. OCLC 25629811
  7. VEITH, MICHAEL & VENCES, MIGUEL & VIEITES, DAVID & NIETO-ROMÁN, SANDRA & PALANCA,. vieites.berkeley.edu [online]. 2002. Dostupné online.
  8. JEROEN,, Speybroeck,. Field Guide to the Amphibians and Reptiles of Britain and Europe. London: [s.n.] 1 online resource (320 pages) s. ISBN 9781472925633, ISBN 1472925637. OCLC 957323746
  9. VENCES, Miguel; NIETO-ROMÁN, Sandra; VIEITES, David R. Discordant Patterns of Nuclear and Mitochondrial Introgression in Iberian Populations of the European Common Frog (Rana temporaria). Journal of Heredity. 2012-03-01, roč. 103, čís. 2, s. 240–249. Dostupné online [cit. 2019-03-05]. ISSN 0022-1503. DOI 10.1093/jhered/esr136. (anglicky)
  10. STERRY, Paul. Complete British Wildlife Photoguide. Londýn: HarperCollins, 1997. ISBN 0-583-33638-8. (anglicky)
  11. IVAN., Zwach,. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. Vyd. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakl 141 s. ISBN 8020900535, ISBN 9788020900531. OCLC 25629811
  12. Common frog, grass frog [online]. BBC [cit. 2007-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  13. SERGIUS L., Kuzmin. Rana temporia [online]. AmphibiaWeb, 10 November 1999 [cit. 2007-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
  14. M. N. Denisowa (1969), zitiert bei Schlüpmann & Günther (vgl. Lit.)
  15. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id330/
  16. DIESENER, Günter, DIESENEROVÁ, Ruth, REICHHOLF, Josef. Obojživelníci a plazi. Praha: IKAR, 1997, str. 82

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.