Ramesse VI.

Ramesse VI. byl pátým egyptským faraonem 20. dynastie. Vládl přibližně osm let a dva měsíce kolem poloviny 12. století př. n. l. Byl synem Ramesse III. a královny Isety Ta-Hemdžert. Jako princ byl znám pod jménem Ramesse Amunherchepšef; a držel tituly královského písaře a generála kavalérie. Po jeho smrti převzal vládu jeho syn Ramesse VII., kterého měl s královnou Nubchesbed.

Ramesse VI.
Ramses VI., Rameses VI.,
Ramesses VI. (řecky)
Fragment Ramessova kamenného sarkofágu z jeho hrobky, který je nyní vystaven v Britském muzeu. Sarkofág byl původně malován.
Doba vládyOsm let a dva měsíce v polovině 12. století př. n. l.
Rodné jméno
Trůnní jméno

Horovo jméno



Jméno obou paní


Zlatý Hor
ManželkyNubchesbed

PotomciIset, Ramesse VII., Amenherchepšef, Panebenkemyt, možná Ramesse IX.
OtecRamesse III.
MatkaIset Ta-Hemdžert
Narození12. století př. n. l.
Úmrtí1136 př. n. l.
HrobkaKV9 v Údolí králů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ramesse VI. odrazil útok neznámých nájezdníků v Horním Egyptě. Za jeho vlády však pokračoval politický a ekonomický úpadek Egypta. Ztratil kontrolu nad posledními egyptskými pevnostmi v Kanaánu. Přestože pokračovala egyptská okupace v Núbii, ztráta asijských území značně narušila ekonomiku Egypta a zvýšila ceny základních komodit.

I přes ekonomické problémy pokračoval Ramesse VI. ve velkých stavebních projektech. Jeho fascinace vlastní osobou se projevovala okázalým vztyčováním svých soch. Tato posedlost šla tak daleko, že si přivlastňoval sochy a památky svých předků, ze kterých odstraňoval původní kartuše a nahrazoval je kartušemi se svým jménem. Egyptolog Amin Amer ho charakterizuje jako „krále, který si přál stát se velkým faraonem ve věku nepokojů a úpadku“. Jeho moc v Horním Egyptě postupně slábla, čehož dokázala využít vlivná rodina Ramessesnachtů, jejíž členové ovládli nejvyšší egyptské funkce.

Zemřel pravděpodobně ve čtyřiceti letech v devátém roce své vlády. Jeho hrobka KV9 leží v Údolí králů. Hrobku nicméně vyloupili vykradači hrobů a tělo zohavili. Faraonovy ostatky byly později přesunuty do hrobky Amenhotepa II., kde je roku 1898 objevil Victor Loret.

Rodina
Princ Ramesse Amunherchepšef; je zobrazen na reliéfu Průvod princů v Medínit Habu

Rodiče

Ramesse VI. byl synem faraona Ramesse III.,[1] který je považován za posledního velkého faraona z období Nové říše.[2] Toto rodičovství je doloženo velkým reliéfem nalezeným ve sloupoví chrámu v Medínit Habu,[1] na kterém je zobrazen Ramesse III.[3][4] v doprovodu deseti princů včetně Ramesse VI.,[5] kteří vzdávají svému otci Ramessovi III. úctu.[6] Tento reliéf je znám pod jménem Průvod princů.[3][4]

V 60. a 70. letech 20. století vznikly hypotézy, že Ramesse VI. není syn Ramesse III., ale jeho vnuk a syn buď neznámého prince,[7] nebo prince Pentawera, který se podílel na vraždě Ramesse III.[8] Tyto hypotézy jsou však nyní definitivně zamítnuty, protože otcovství Ramesse III. dokazuje právě reliéf Průvod princů.[9] Matkou Ramesse VI. byla pravděpodobně Iset Ta-Hemdžert, hlavní královská manželka Ramesse III., jak naznačuje nápis na dvířkách její hrobky v Údolí královen.[10] Ramesse VI. byl v mládí jako princ znám pod jménem Ramesse Amunherchepšef;[pozn. 1] a držel tituly královského písaře a generála kavalérie.[11]

Děti
Stéla z Koptosu, která líčí jmenování dcery Ramesse VI. Iset na místo uctívačky boha Amona

Hlavní manželkou Ramesse VI. byla královna Nubchesbed. Egyptologové Aidan Dodson a Dyan Hilton uvádějí, že s Ramessem měla celkem čtyři děti: prince Amenherchepšefa, Panebenkemyta, Ramesse Itamuna (budoucí faraon Ramesse VII.) a princeznu Isetu, která vykonávala kněžské funkce „uctívačky boha Amona“ a „boží manželky boha Amona“.[12][13] Obřad jejího jmenování do kněžské funkce líčí stéla nalezená v Koptosu, která rovněž dokazuje, že Isetinou matkou byla Nubchesbed.[14]

Princ Amenherchepšef zemřel před smrtí svého otce a byl pohřben v hrobce KV13 v Údolí králů, původně postavené pro důležitého úředníka z 19. dynastie Baye.[15]

Egyptologové James Harris, Edward Wente a Kenneth Kitchen se na základě nepřímých důkazů domnívají, že dalším synem Ramesse VI. a bratrem Ramesse VII. byl Ramesse IX.[16] Důvodem těchto domněnek je vyobrazení Ramesse VII. a Ramesse IX. v pozici, která naznačuje, že jsou blízce příbuzní.[17] Další indicií je skutečnost, že Ramesse IX. pojmenoval jednoho ze svých synů jménem Nebmaatre, což je také prenomen Ramesse VI.; je možné, že tímto způsobem Ramesse IX. uctil svého otce.[18] Tuto hypotézu však zpochybnili jiní egyptologové, včetně Dodsona a Hiltona, kteří tvrdí, že Ramesse IX. byl synem prince Montuherchopšefa, a tedy synovcem Ramesse VI. Tito badatelé předkládají pro své hypotézy jiné nepřímé důkazy, zejména to, že Montuherchopšef je zobrazen v hrobce KV19, která patřila Ramessovi IX. s označením KV19.[19] Jejich závěry podporuje i skutečnost, že matka Ramesse IX. se jmenovala Tachat a manželkou Montuherchopšefa mohla být žena shodného jména, a nelze tedy vyloučit, že se jedná o stejnou osobu.[20]

Vláda
Socha Ramesse VI. z období mezi vládou Šešonka I. a Siamona, nalezená v Karnaku. Faraon drží svázaného libyjského zajatce.

Délka vlády

Podle současného vědeckého konsenzu vládl Ramesse VI. kolem poloviny 12. století před naším letopočtem celkem osm let a dva měsíce.[21] Shoda ale nepanuje v přesné dataci Ramessova panování. Egyptolog Steve Vinson klade jeho vládu mezi roky 1156 př. n. l. a 1149 př. n. l.,[22] zatímco podle Erika Hornunga vládl mezi lety 1145 a 1137 př. n. l.,[23] Encyclopædia Britannica uvádí vládu od roku 1145 do roku 1139 př. n. l.,[24] podle Nicolase Grimala od roku 1144 do roku 1136 př. n. l.[25][26] Ian Shaw, Jacobus van Dijk a Michael Rice uvádějí jeho vládu v letech 1143 až 1136 př. n. l.,[27][28][29] Jürgen von Beckerath uvádí roky 1142 až 1134 př. n. l.[30] a podle Aarona Burkeho vládl Ramesse VI. mezi lety 1132 a 1125 př. n. l.[31]

Počátky vlády

Ramesse VI. nastoupil na trůn po smrti svého synovce Ramesse V., který zemřel pravděpodobně na neštovice.[32] Jeho sídelním městem byl Mennofer. Po svém nástupu na trůn faraon navštívil Veset, aby se zúčastnil každoroční slavnosti na uctění bohů Amona, Mut a Chonse.[33] Situace na jihu Egypta nebyla v době jeho nástupu zcela stabilní. V pramenech je uváděno, že kvůli ohrožení blíže nespecifikovaným nepřítelem nemohli dělníci v Dér el-Bahrí pracovat na královské hrobce Ramesse V.[34] Tento nepřítel krutě drancoval oblast Per-Nebyt a vesetský vezír Medžaje nařídil dělníkům, aby přerušili práce.[35] Není jasné, kdo byli tito nepřátelé. Mohlo se jednat o libyjský kmen Mešveš,[28] egyptské bandity, nebo jak se domníval egyptolog Jaroslav Černý, šlo o občanskou válku mezi stoupenci Ramesse V. a Ramesse VI.[35] Tuto hypotézu podpořil Rice,[29] zatímco Kitchen,[36] Grimal[1] a van Dijk ji odmítli.[28] Je pravděpodobné, že brzy poté následovala vojenská kampaň. Od druhého roku Ramessovy vlády se zdá, že tyto nepokoje ustaly. Socha z období mezi vládou Šešonka I. a Siamona nalezená v Karnaku ukazuje Ramesse VI., jak drží svázaného libyjského zajatce, a zdá se, že se jedná o vyobrazení tohoto konfliktu.[34][37]

Pozdější vláda
Portrét Ramesse VI. nalezený v jeho hrobce

Po uklidnění situace v Horním Egyptě následovalo konečné pohřbení Ramesse V. v zatím neidentifikované hrobce v Údolí králů.[38] Při této příležitosti Ramesse VI. znovu navštívil Veset, aby v přítomnosti své matky, vezíra Nehyho a dalších soudních úředníků jmenoval svoji dceru Iset do kněžské role „uctívačky boha Amona“ a „boží manželky boha Amona“.[34] Téhož roku faraon nařídil snížit počet dělníků na královských hrobkách ve vesnici Dér el-Medíně ze 120 na 60.[35][39] Komunita dělníků v Dér el-Medíně se i nadále postupně zmenšovala, až byla osada za vlády 21. dynastie zcela opuštěna.[40] Navzdory této redukci počtu dělníků nařídil Ramesse VI. výstavbu šesti hrobek v Údolí královen[41] a urychlení[42] výstavby hrobky Ramessovy matky Iset Ta-Hemžert.[43] Není známo, zda se podařilo tyto hrobky dokončit, ale v každém případě dnes nejsou identifikovatelné.[41][44]

Ramesse VI. během své vlády intenzivně vytvářel kult své osobnosti. Za tímto účelem nechal vztyčit mnoho svých soch, z nichž nejznámější byla umístěna v Hathořině chrámu v Dér el-Medíně,[45] nazvaná „Pán dvou zemí, Nebmaatre Meryamon, Reův syn, Pán korun, Ramesse Amunherchepšef; Božský vůdce z Iunu, Milovaný jako Amon“.[46] Úplný popis této sochy je uveden na zadní straně turínské papyrové mapy. Socha vyrobená ze dvou druhů malovaného dřeva a z hlíny zobrazovala faraona se zlatou bederní roušku, korunou z lapisu lazuli, zlatým ureem a se sandály z elektra.[46][47] Kromě soch je Ramesse VI. zmíněn na mnoha reliéfech, nápisech a drobných nálezech z Karnaku, Koptosu i Iunu.[22][48] Nápis na žulové bráně Ptahova chrámu v Mennoferu tvrdí, že nechal vztyčit velký obelisk z hladkého kamene. Ramesse VI. se pyšnil, že „je celá země poseta velkými stavbami na počest otců a bohů, postavenými jeho jménem“.[49]

V důsledku ztráty asijských území se během vlády Ramesse VI. prudce zvýšily ceny základních komodit, zejména obilí.[39][50] Na zhoršující se ekonomické poměry faraon kupodivu zareagoval tak, že se uchýlil k přivlastňování soch a památek svých předků, ze kterých odstraňoval původní kartuše a nahrazoval je kartušemi se svým jménem.[51] Nejznámější případy takových falzifikací jsou u soch Ramesse IV. v Karnaku a Luxoru,[47][52] u sloupců textů napsaných Ramessem IV. na obelisku Thutmose IV. v Karnaku a u textů v hrobce Ramesse V. Podle všeho se však nejednalo o pokus o vymazání Ramessových předků z historie. Dokládá to například kartuše v chrámu Medínit Habu, kde se nachází kartuše Ramesse IV. v těsné blízkosti kartuše Ramesse VI. Ve svém počínání nebyl faraon příliš důkladný a zaměřoval se pouze na nejvýznamnější a nejviditelnější místa. Smyslem jeho počínání tak zřejmě bylo pouze upevňování vlastního majestátu.[53]

Egyptolog Amin Amer charakterizuje Ramesse VI. jako „krále, který se chtěl stát velkým faraonem ve věku nepokojů a úpadku“.[54]

Významní úředníci

Z doby vlády Ramesse VI. je známo několik významných úředníků. Funkci ministra financí a dozorce pokladnice zastával Montuemtawy,[pozn. 2] který v úřadu působil od konce vlády Ramesse III. Vezír Neferronpe byl do funkce instalován po nástupu Ramesse IV. na trůn, později i jeho syn Nehy byl vezírem. Dále jsou známi starosta Vesetu a královský komorník Qedren,[35] velitel vojsk v jižním Egyptě Nebmarenachte,[56] správce Wawatu nebo Penne, správce Horova chrámu v Derru a starosta Anîby“.[56][57]

Rodina Ramessesnacht
Socha Ramessesnachta, nejvyššího kněze boha Amona během vlády Ramesse VI., vystavená v Egyptském muzeu v Káhiře

Veset a celý Horní Egypt byl za vlády Ramesse VI. pod vlivem bohaté a mocné rodiny Ramessesnachtů. Sám Ramessesnacht zastával funkci nejvyššího kněze boha Amona a jeho otec Merybaste měl kontrolu nad mnoha finančními institucemi v Egyptě.[58] Moc rodiny rostla na úkor faraona, a jak uvádí egyptolog Daniel Polz, „Ramessesnacht a jeho příbuzní byli na konci dvacáté dynastie nejmocnějšími lidmi v Egyptě“, jejich činnost však nemířila proti faraonovým zájmům.[59] Ramessesnacht se často účastnil distribuce zásob pro dělníky a také řídil činnosti spojené s výstavbou královské hrobky, kterou pokladna nejvyššího kněze boha Amona zčásti financovala. Ramessesnachtův syn Usermarenachte získal funkci Amonova správce a stal se majitelem velkých pozemků ve středním Egyptě. Po Merybasteovi zdědil také funkci správce daní země, zajistil, aby Ramessesnachtova rodina měla úplnou kontrolu jak nad královskou pokladnou, tak nad pokladnicí knězů boha Amona. Další vysoké úřady jako „druhý a třetí kněz boha Amona“ nebo funkce „boží otec Amona“ ovládli lidé, kteří se do rodiny Ramesesnachtových přiženili.[28]

Ramessesnacht byl natolik mocný, že si pro sebe postavil jednu z největších hrobek z celé thébské nekropole.[60] Aby ukázal své politické a ekonomické postavení, obnovil také při stavbě svého památníku v Dra Abú el-Naga budovu ze sedmnácté nebo osmnácté dynastie.[59] Egyptologové tvrdí, že Ramessesnacht a jeho dynastie v podstatě vytvořili druhé středisko moci v Horním Egyptě.[59]

Egyptský vliv v zahraničí
Tato poškozená busta Ramesse VI. je vystavena v Muzeu výtvarných umění v Lyonu

Ramesse VI. je poslední král z období Nové říše, jehož jméno je uvedeno na fragmentech zdí a dvou pilířů Hathořina chrámu[61] v Serabit el-Chadim na Sinaji,[1][62] kam faraon posílal výpravy pro měděnou rudu.[22]

Egypt v době vlády Ramesse VI. pravděpodobně ještě ovládal Levantu, nebo zde měl alespoň značný vliv.[22] Svědčí o tom nález roztříštěné bronzové sochy Ramesse VI. objevené v Megidu v Kanaánu[63][64][65] a jeho skarab nalezený v Alachu na pobřeží jižní Anatolie.[55][pozn. 3]

Egypťané ztratili vliv v Kanaánu pravděpodobně ještě během vlády Ramesse VI. nebo krátce po jeho smrti.[66][67] Egyptské posádky začaly za vlády Ramesse VI. opouštět Palestinu a vracet se do egyptských přístavů.[55][68] Odpůrci egyptské nadvlády byli především dělníci z místních dolů, pravděpodobně pocházející z kanaánských měst.[69]

Situace v Núbii byla za vlády Ramesse VI. zřejmě stabilní. Větší komplikace v tomto regionu Egypťané nemohli připustit kvůli jeho ekonomickému významu, ale také díky značné promíšenosti egyptských přistěhovalců s místním obyvatelstvem.[68] Na Seheilu poblíž Asuánu a v chrámu Ramesse II. ve Vádí es-Sebua byly nalezeny kartuše se jménem Ramesse VI.[56][70] Faraon je rovněž zmíněn v hrobce Penneho v Aníbě[71] nedaleko od třetího nilského kataraktu.[22] Penne se zmiňuje o vojenských trestných výpravách dále na jih od Núbie.[72]

Hrobka KV9
Podrobnější informace naleznete v článku KV9.

Ramesse VI. byl pohřben v Údolí králů v hrobce známé pod označením KV9.[22] Hrobka byla nejprve vystavěna pro Ramesse V., který byl později pohřben v jiné, zatím neidentifikované hrobce.[34][36] Ramesse VI. přikázal hrobku KV9 zrenovovat jen pro něj, aniž zde mělo zůstat místo pro ostatky Ramesse V., který byl trvale pohřben až dva roky po nástupu Ramesse VI. na trůn.[22][34]

Za vlády Ramesse XI. hrobku KV9 znesvětili a vyplenili vykradači hrobů.[73][74] Ramessova mumie byla následně za vlády Pinodžema (1078–1062) přesunuta do hrobky KV35 faraona Amenhotepa II.,[75] kde ji v roce 1898 objevil Victor Loret.[76] Výzkumy mumie ukázaly, že Ramesse VI. zemřel ve věku kolem čtyřiceti let.[77] Mumie byla v době nálezu vážně poškozena, hlava i trup byly rozděleny na několik kusů sekerou používanou vykradači hrobů.[78] V roce 1898 hrobku KV9 prohledal Georges Daressy, který zde nalezl fragmenty velké žulové skříňky a také více než 250 fragmentů kamenného sarkofágu Ramesse VI. Sarkofág byl po dvou letech práce roku 2004 obnoven. Tvář sarkofágu je dnes vystavena v Britském muzeu.[79] Zahi Hawass, tehdejší generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta, neúspěšně žádal o návrat tváře sarkofágu z Britského muzea do Egypta.[80]

Jméno a královské tituly

Ramesse VI. je někdy také nazýván jako Rameses VI., Ramesses VI. nebo jako Ramses VI., což jsou řecké podoby téhož jména.

JménoHieroglyfyČteníVýznam jména
Rodné jméno
Ramesisu Amunherchepšef; NetžerheqaiunuRe ho stvořil, Amon je jeho síla, božský vládce Iunu[81][82]
Trůnní jméno

Nebmaatre MeryamonPán bohyně Maat jako Re, milovaný Amonem[81][82]
Horovo jméno



Kanechet Aanechtu SanchtawySilný býk, jehož vítězství je veliké, ten, kdo dává život oběma zemím[34]
Jméno obou paní


Weserchepeš HedhefenuTen, jehož úder je mocný, jehož útoky jsou nespočetné[81]
Zlatý Hor
Weserrenput mi TatenenBohatý v letech jako Tatenen[81]

Galerie
  • Vešebty z hrobky Ramesse VI. v Britském muzeu
  • Mumie Ramesse VI. poškozená vykradači hrobů

Odkazy

Poznámky
  1. Ramesse VI. byl druhý princ nesoucí jméno Amunherchepšef;. Proto je někdy v moderní egyptologii označován jako Amunherchepšef; II.[1]
  2. V moderní literatuře je také nazýván jako Mentemtowy.[55]
  3. Nálezy sochy a skarabu v Megidu a v Alalachu nemusí však nutně znamenat silnou egyptskou přítomnost, protože tyto druhy artefaktů byly v té době obchodovány po celém Středomoří.[55]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ramesses VI na anglické Wikipedii.

  1. GRIMAL, Nicolas. A History of Ancient Egypt. Hoboken, New Jersey: Wiley-Blackwell publishing, 1992. Dostupné online. ISBN 978-0-631-19396-8. S. 288. (anglicky) [dále jen Grimal].
  2. GRANDET, Pierre. UCLA Encyclopedia of Egyptology. Příprava vydání Wolfram Grajetzki, Willeke Wendrich. Los Angeles: University of California Los Angeles, 2014. Dostupné online. Kapitola Early to Mid-20th Dynasty, s. 1. (anglicky)
  3. SEELE, Keith Cedric. Ramesses VI and the Medinet Habu Procession of the Princes. Journal of Near Eastern Studies. 1960, roč. 19, čís. 3, s. 184. [Dále jen Seele]. Dostupné online. (anglicky)
  4. KITCHEN, Kenneth Anderson. The Twentieth Dynasty Revisited. The Journal of Egyptian Archaeology. 1982, roč. 68, s. 120. [dále jen Kitchen 1982]. (anglicky)
  5. Seele, s. 186–187
  6. MURNANE, Wiliam J. The "King Ramesses" of the Medinet Habu Procession of Princes. Journal of the American Research Center in Egypt. 1971, roč. 9, s. 121. [dále jen Murnane]. (anglicky)
  7. Murnane, s. 131
  8. Seele, s. 204
  9. Kitchen 1982, s. 123
  10. Valley of the Queens Assessment Report: A Collaborative Project of the Getty Conservation Institute and the Supreme Council of Antiquities, Egypt. Svazek 2. Assessment of 18th, 19th, and 20th Dynasty Tombs. Příprava vydání Martha Demas, Agnew Neville. Los Angeles: Getty Conservation Institute, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-93-743336-9. S. 307. (anglicky) [dále jen Demas a Neville].
  11. Murnane, s. 125
  12. DODSON, Aidan; HILTON, Dyan. The Complete Royal Families of Ancient Egypt. London: Thames & Hudson Ltd, 2004. ISBN 978-0-500-05128-3. S. 193. (anglicky) [dále jen Dodson a Hilton].
  13. BÁCS, Tamás A. A Note on the Divine Adoratrix Isis, daughter of Ramesses VI. Göttinger Miszellen. 1995, roč. 148, s. 7–11. (anglicky)
  14. Dodson a Hilton, s. 190
  15. Dodson a Hilton, s. 193
  16. HARRIS, James E.; WENTE, Edward Frank. An x-ray atlas of the royal mummies. Chicago: University of Chicago Press, 1980. S. 153. (anglicky)
  17. VON BECKERATH, Jürgen. Ein Denkmal zur Genealogie der XX. Dynastie. Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde. 1971, roč. 79, čís. 1, s. 7. ISSN 0044-216X. (německy)
  18. Kitchen 1982, s. 125
  19. Dodson a Hilton, s. 191
  20. Dodson a Hilton, s. 194
  21. BELL, Lanny David. Only one High Priest Ramessenakht and the second prophet Nesamun his younger son. Serapis. 1980, roč. 6, s. 16. (anglicky)
  22. VINSON, Steve. The Oxford Encyclopedia of Ancient Egypt, svazek 3. Příprava vydání Donald B. Redford. Oxford: Oxford University Press, 2001. ISBN 978-0-19-510234-5. Kapitola Ramses VI, s. 120–121. (anglicky) [dále jen Vinson].
  23. Ancient Egyptian Chronology. Příprava vydání Erik Hornung, Rolf Krauss, David Warburton. Leiden, Boston: Brill, 2012. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky)
  24. Ramses VI [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
  25. Grimal, s. 204–205
  26. Valley of the Queens Assessment Report: A Collaborative Project of the Getty Conservation Institute and the Supreme Council of Antiquities, Egypt. Svazek 1. Conservation and Management Planning. Příprava vydání Martha Demas, Agnew Neville. Los Angeles: Getty Conservation Institute, 2016a. Dostupné online. ISBN 978-1-93-743336-9. S. 119. (anglicky)
  27. SHAW, Ian. The Oxford History of Ancient Egypt. Oxford: Oxford University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-19-815034-3. Kapitola Chronology, s. 485. (anglicky)
  28. VAN DIJK, Jacobus. The Oxford History of Ancient Egypt. Oxford: Oxford University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-19-815034-3. Kapitola The Amarna Period and the Later New Kingdom (c.1352–1069 BC), s. 300. (anglicky)
  29. RICE, Michael. Who is who in Ancient Egypt. London; New York: Routledge, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-203-44328-6. S. 167. (anglicky) [dále jen Rice].
  30. VON BECKERATH, Jürgen. Handbuch der ägyptischen Königsnamen. Mainz: Philip von Zabern, 1999. ISBN 978-3-8053-2591-2. S. 190. (německy)
  31. BURKE, Aaron A.; PEILSTÖCKER, Martin; KAROLL, Amy; PIERCE, George A.; KOWALSKI, Krister; BEN-MARZOUK, Nadia; DAMM, Jacob C. Excavations of the New Kingdom Fortress in Jaffa, 2011–2014: Traces of Resistance to Egyptian Rule in Canaan. American Journal of Archaeology. 2017, roč. 121, čís. 1, s. 87. [dále jen Burke a kolektiv]. (anglicky)
  32. HORNUNG, Erik. "The Pharaoh" in 'The Egyptians. Příprava vydání Sergio Donadoni, Robert Bianchi. [s.l.]: University of Chicago Press, 1997. Dostupné online. S. 292. (anglicky)
  33. Amer, s. 66
  34. AMER, Amin A. M. A. Reflections on the reign of Ramesses VI. The Journal of Egyptian Archaeology. 1985, roč. 71, s. 67. [dále jen Amer]. (anglicky)
  35. ČERNÝ, Jaroslav. The Cambridge Ancient History II part 2. The Middle East and the Aegean Region c. 1380–1000 B.C.. Příprava vydání Iorwerth Eiddon Stephen Edwards, Cyril John Gadd, Nicholas Geoffrey Lemprière Hammond, E. Sollberger. Cambridge: Cambridge university press, 1975. Dostupné online. ISBN 978-0-52-108691-2. Kapitola Egypt: from the death of Ramesses III to the end of the Twenty-First Dynasty, s. 613. (anglicky) [dále jen Černý].
  36. KITCHEN, Kenneth Anderson. Ramesses VII and the Twentieth Dynasty. The Journal of Egyptian Archaeology. 1972, roč. 58, s. 193. [dále jen Kitchen 1972]. (anglicky)
  37. LEGRAIN, Georges. Catalogue Général des antiquités égyptiennes du musée du Caire. Nos : 42192-42250. Statues et statuettes de rois et de particuliers. Tome second. Le Caire: Institut français d'archéologie orientale, 1909. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-13. S. 17–19. (francouzsky) Archivováno 13. 5. 2013 na Wayback Machine
  38. PEDEN, Alexander J. Where Did Ramesses VI Bury his Nephew?. Göttinger Miszellen. 2001, roč. 181, s. 83–88. ISSN 0344-385X.
  39. YURCO, Frank J. Encyclopedia of the archaeology of ancient Egypt. Příprava vydání Kathryn Bard, Stephen Blake Shubert. London; New York: Routledge, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-203-98283-9. Kapitola Deir el-Medina, s. 294. (anglicky)
  40. Grimal, s. 278
  41. LEBLANC, Christian. Encyclopedia of the archaeology of ancient Egypt. Příprava vydání Kathryn Bard, Stephen Blake Shubert. London; New York: Routledge, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-203-98283-9. Kapitola Thebes, Valley of the Queens, s. 1021. (anglicky)
  42. Demas a Neville, s. 312
  43. Demas a Neville, s. 143
  44. PEDEN, Alexander J. The graffiti of Pharaonic Egypt : scope and roles of informal writings (c 3100-332 B.C.). Leiden;Boston;Köln: Brill, 2001a. Dostupné online. ISBN 978-9-00-412112-6. S. 223. (anglicky) [dále jen Peden].
  45. Amer, s. 68
  46. HOVESTREYDT, Willem. A Letter to the King Relating to the Foundation of a Statue (P. Turin 1879 vso.). Lingua Aegyptia. Hamburg: Widmaier Verlag, 1997, roč. 5, s. 108. (anglicky)
  47. Amer, s. 69
  48. SALEH, Abdel-Aziz. Excavations at Heliopolis Ancient Egyptian Ounû. Svazek I. (The Site of Tell el-Hisn-Matarîyah). Cairo: Cairo University Faculty of Archaeology, 1981. S. 47–57. (anglicky)
  49. Brugsch, s. 202
  50. JANSSEN, Jac J. Commodity prices from the Ramessid period : an economic study of the village of Necropolis workmen at Thebes. Leiden: E. J. Brill, 1975. ISBN 978-9-00-404211-7. (anglicky)
  51. BRAND, Peter. UCLA Encyclopedia of Egyptology. Příprava vydání Wolfram Grajetzki, Willeke Wendrich. Los Angeles: University of California Los Angeles, 2010. Dostupné online. Kapitola Usurpation of Monuments, s. 6. (anglicky)
  52. Peden, s. 41–46
  53. Kitchen 1972, 192
  54. Amer, s. 70
  55. Černý, s. 614
  56. Peden, s. 132
  57. Rice, s. 149
  58. Černý, s. 627
  59. POLZ, Daniel. The Ramsesnakht Dynasty and the Fall of the New Kingdom: A New Monument in Thebes. Studien zur Altägyptischen Kultur. Hamburg: Helmut Buske Verlag GmbH, 1998, roč. 25, s. 292. [dále jen Polz]. (anglicky)
  60. Polz, s. 291
  61. MUMFORD, G. J. Encyclopedia of the archaeology of ancient Egypt. Příprava vydání Kathryn Bard, Stephen Blake Shubert. London; New York: Routledge, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-203-98283-9. Kapitola Serabit el-Khadim, s. 885. (anglicky)
  62. KITCHEN, Kenneth Anderson. Ramesside inscriptions : historical and biographical. Svazek VI. [Ramesses IV to XI and Contemporaries]. Oxford: B.H. Blackwell, 1983. S. 279. (anglicky) [dále jen Kitchen 1983].
  63. BREASTED, James Henry. Bronze base of a statue of Ramses VI discovered at Megiddo. Chicago: University of Chicago Press, 1948. (anglicky)
  64. Kitchen 1983, s. 278
  65. Hayes, s. 371
  66. MAZAR, Amihai. Archaeology of the Land of the Bible 10,000–586 BCE. New Haven, Conn.; London: Yale University Press, 1990. ISBN 978-0-30-014179-5. S. 296–297. (anglicky)
  67. USSISHKIN, David. The Destruction of Megiddo at the End of the Late Bronze Age and Its Historical Significance. Tel Aviv. 1995, roč. 22, čís. 2, s. 265–307. (anglicky)
  68. Peden, s. 130
  69. Burke a kolektiv, s. 85
  70. DE MORGAN, Jacques. Catalogue des monuments et inscriptions de l'Égypte antique / Sér. 1, Haute Égypte. 1, De la frontière de la Nubie à Kom Ombos. Leipzig: Direction Générale du Service des Antiquités, 1893. S. 93. (francouzsky)
  71. Černý, s. 632
  72. BRUGSCH, Heinrich Karl. Histoire d'Égypte dès les premiers temps de son existence jusqu'à nos jours. Leipzig: J. C. Hinrichs, 1859. Dostupné online. S. 203. (francouzsky) [dále jen Brugsch].
  73. Peden, s. 205
  74. Grimal, s. 290
  75. Grimal, s. 291
  76. LORET, Victor. Bulletin de l'Institut Egyptien. Le Caire: [s.n.], 1899. Dostupné online. Kapitola Le tombeau d'Aménophis II et la cachette royale de Biban el-Molouk, s. 98–112. (Fr)
  77. HAYES, William. The Scepter of Egypt: A Background for the Study of the Egyptian Antiquities in The Metropolitan Museum of Art. Svazek 2, The Hyksos Period and the New Kingdom (1675–1080 B.C.). New York: Metropolitan Museum of Art, 1978. Dostupné online. S. 375. (anglicky) [dále jen Hayes].
  78. CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs. London: Thames & Hudson, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-500-05074-3. S. 168. (anglicky) [dále jen Clayton].
  79. WEEKS, Kent R. Encyclopedia of the archaeology of ancient Egypt. Příprava vydání Kathryn Brad, Stephen Blake Shubert. London; New York: Routledge, 1999. ISBN 978-0-203-98283-9. Kapitola Thebes, Valley of the Kings, s. 1016. (anglicky)
  80. NASRAWI, Salah. Pharaoh's sarcophagus reassembled at last [online]. 2004-03-22 [cit. 2018-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-28. (anglicky)
  81. LEPROHON, Ronald J. The great name: ancient Egyptian royal titulary. Atlanta: Society of Biblical Literature, 2013. ISBN 978-1-58983-736-2. S. 199. (anglicky)
  82. Clayton, s. 168

Literatura
  • AMER, Amin A. M. A. Reflections on the reign of Ramesses VI. The Journal of Egyptian Archaeology. 1985, roč. 71, s. 66–70. (anglicky)
  • ČERNÝ, Jaroslav. The Cambridge Ancient History II part 2. The Middle East and the Aegean Region c. 1380–1000 B.C.. Příprava vydání Iorwerth Eiddon, Stephen Edwards, Cyril John Gadd, Nicholas Geoffrey Lemprière Hammond, E. Sollberger. Cambridge: Cambridge university press, 1975. Dostupné online. ISBN 978-0-52-108691-2. Kapitola Egypt: from the death of Ramesses III to the end of the Twenty-First Dynasty, s. 613. (anglicky)
  • VINSON, Steve. The Oxford Encyclopedia of Ancient Egypt, svazek 3. Příprava vydání Donald B. Redford. Oxford: Oxford University Press, 2001. ISBN 978-0-19-510234-5. Kapitola Ramses VI, s. 120–121. (anglicky)
  • KITCHEN, Kenneth Anderson. Ramesses VII and the Twentieth Dynasty. The Journal of Egyptian Archaeology. 1972, roč. 58, s. 182–194. (anglicky)
  • DODSON, Aidan; HILTON, Dyan. The Complete Royal Families of Ancient Egypt. London: Thames & Hudson Ltd, 2004. ISBN 978-0-500-05128-3. (anglicky)

Externí odkazy

Předchůdce:
Ramesse V.		 Egyptský král
1142/1140–1134/1132		 Nástupce:
Ramesse VII.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.