Raketový člun typu 021

Raketový člun typu 021 (jinak též třída Huangfeng) je třída pobřežních raketových člunů námořnictva Čínské lidové republiky. Je to upravená verze sovětských raketových člunů projektu 205 (v kódu NATO t.

Třída Huangfeng / typ 021
Třída Hola / Houdong
Raketový člun typu 021
Obecné informace
UživateléNámořnictvo Čínské lidové republiky
Bangladéšské námořnictvo
Íránské námořnictvo
Jemenské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Severokorejské námořnictvo
Typraketový člun
Lodě104–120
Osudaktivní (2016)
Předchůdcetyp 024 / třída Houku
Nástupcetyp 037IG / třída Houxin
Technické údaje třídy Huangfeng
Výtlak187 t (standardní)
205 t (plný)[1]
Délka38,75 m
Šířka7,6 m
Ponor1,7 m
Pohon3 diesely
Rychlost35 uzlů
Dosah800 nám. mil při 30 uzlech
Posádka28
Výzbroj4× 25mm kanón (2×2)
HY-2 (4×1)
RadarTyp 352E (Square Tie)
Technické údaje třídy Hola
Výtlak260 t (plný)[2]
Délka45 m
Výzbroj4× 25mm kanón (2×2)
HY-2 (6×1)

Stavba

Originální sovětský raketový člun třídy Osa

V letech 1965–1968 ČLR získala ze Sovětského svazu sedm raketových člunů třídy Osa a přibližně za 10 let zahájila jejich stavbu v domácích loděnicích.[3] V letech 1960–1975 bylo vyrobeno asi 104 raketových člunů této třídy (jiné prameny uvádějí až 120[3][4]).[5] Dále byl v roce 1970 postaven jeden pokusný člun označovaný jako třída Hola.

Konstrukce

Třída Huangfeng

Čluny byly vyzbrojeny dvěma 25mm dvoukanóny a čtyřmi protilodními střelami HY-2 (jinak též C-201, varianta sovětské střely P-15 Termit). Později byla část z nich přezbrojena dvěma 30mm dvoukanóny typu 69 a čtyřmi modernějšími protilodními střelami C-801.[2] Pohonný systém tvoří tři diesely o celkovém výkonu 12 000 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 35 uzlů. Dosah je 800 námořních mil při rychlosti 30 uzlů.[1]

Třída Hola

Plavidlo mělo prodloužený trup, čímž byl získán prostor pro instalací celkem šesti protilodních střel.

Třída Houdong

Modernizovaná exportní varianta vyzbrojená šesti protilodními střelami C-802.[2]

Uživatelé

Čína Čína
  • Čínské lidové námořnictvo získalo asi 104 raketových člunů této třídy. K roku 2008 ve službě zůstávalo asi 67 člunů, včetně těch převedených do rezervy.[5] Server Globalsecurity.org k roku 2008 uvádí posledních 14 člunů v aktivní službě.[3]
Bangladéš Bangladéš
  • Bangladéšské námořnictvo v letech 1988–1992 získalo celkem pět člunů této třídy se střelami HY-2. Dne 10. listopadu 1988 byly do služby nasazeny čluny Salam (P712), Durdharsha (P8125), Durdanta (P8126) a Durdanda (P8128) a dne 1. června 1992 je posílil ještě raketový člun Anirban (P8128). Všechny je postavila loděnice Jiangnan v Šanghaji.[1]
Írán Írán
Jemen Jemen
  • Jemenské námořnictvo v květnu 1995 odebralo tři raketové čluny této třídy. Jednalo se o vylepšenou verzi vyzbrojenou čtyřmi 30mm kanóny, čtyřmi střelami C-801 a přenosnými protiletadlovými raketovými komplety QW-1 Vanguard.[6]
Pákistán Pákistán
Severní Korea Severní Korea

Odkazy

Reference

  1. Class Huangfeng Patrol Boat [online]. Worldwarships.com, rev. 2012-06-22 [cit. 2016-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-02. (anglicky)
  2. Huangfeng Class (Type 021 / Project 21) missile boats – Specifications [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Huangfeng Class (Type 021 / Project 21) missile boats [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
  4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 255.
  5. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 56.
  6. [Pejčoch, 2008, s. 170.]
  7. Huangfeng/Osa-I (Sabqat) Class Missile Boats [online]. Pakdef [cit. 2016-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-30. (anglicky)
  8. [Pejčoch, 2008, s. 248.]

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.