Ragtime
Ragtime (odvozeno od anglického to rag – roztrhat, rozervat) je osobitý a specifický způsob klavírní hry, který je považován za poslední mezistupeň mezi tradiční černošskou lidovou hudbou a jazzem. Začal se formovat koncem 19. století (1885), kdy se také nazýval dobovým pojmem cake-walk nebo coon-song.
Základní hudební prvky převzal ragtime z tzv. minstrel shows. To byla představení bělošských kabaretů v USA, která parodovala hudbu a život amerických černochů. V těchto představeních hráli běloši s načerněnými obličeji. Po zrušení otroctví začali hudbu těchto kabaretů oficiálně hrát i černoši. Původním nástrojem tohoto stylu hry bylo bendžo, které ale movitější a vzdělanější černošští hudebníci začali v průběhu 19. století sami opouštět a stále více používali klasické fortepiano.
Ragtime je vlastně pravidelný rytmus v polkovém či pochodovém tempu s oktávovým basem na těžkých dobách s bohatě synkopovanou melodií. Melodie je zde jakoby rytmicky roztrhána či rozcupována, to vše v jediném přísném základním dvoučvrťovém metru. Od toho také vznikl název tohoto hudebního stylu. V rytmu ještě není patrná žádná nepravidelnost ani náznaky mnohem pozdějšího swingu.
Mnoho černošských pianistů považovalo ragtime za vážnou hudbu a doufali, že ho tak bude veřejnost přijímat. V té době byla taková představa poněkud nereálná, ale v 70. letech 20. století si veřejnost na ragtime opět vzpomněla – jeho desky na nějaký čas obsadily špičková místa na žebříčcích nejprodávanější vážné hudby v USA. Za všechno mohl film Podraz (The Sting), ve kterém zazněl asi nejslavnější ragtime Scotta Joplina – česky s názvem Komika, ovšem známější je jeho původní název The Entertainer (1902).
Klasikové stylu
- Scott Joplin (1868–1917)
- James Scott (hudebník) (1886–1938)
- Louis Chauvin (1881–1908)
- Tom Turpin (1873–1922)
- Joseph F. Lamb (1887–1960)
- Jelly Roll Morton (1885–1941) – což byl také pozdější jazzman
- Winifred Atwellová (1910–1983)
- Joe Jordan (1882–1971)
- Verdi Karns (1882–1925)
- Frank P. Banta
- Felix Arndt
Domácí interpreti
Z našich interpretů se tomuto stylu hry velice dobře věnoval Vladimír Klusák, umí jej velice dobře hrát třeba paní Eva Mládková (manželka Ivana Mládka). Klasickou skladbou v tomto stylu je známá klavírní skladba Jaroslava Ježka Bugatti Step.
Literatura
- Lubomír Dorůžka, Panoráma populární hudby 1918/1978, Mladá fronta v roce 1981, katalogové číslo 23-068-81 09/21
- Československá akademie věd: Malá československá encyklopedie, Praha: Academia, 1986
- Liz and John Soars: New Headway English Course – Intermediate, Student’s Book, Oxford University Press, 1996
- CD deska Classic Ragtime Piano – Eva Mládková – vydal Platon
- CD deska Ragtime guitar (hraje Stanislav Barek a Adib Ghali) – vydaly Levné knihy v roce 2004, text na obalu napsal Petr Dorůžka
Související články
- Ragtime (film) – filmová adaptace režiséra Miloše Formana.
