Radmila Kleslová

Vystudovala gymnázium (1982) a v roce 1986 promovala na Právnické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1988 získala titul JUDr. na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Od roku 1986 podle svých slov pracovala v podniku Centrotex, poté v právním oddělení podniku Zelenina Praha a od roku 1988 na československém federálním ministerstvu vnitra s cílem nastoupit do diplomatických služeb.[8] Z toho důvodu byla prověřována Státní bezpečnosti (StB). Prověrkou prošla a StB ji nabídla práci v zahraniční rozvědce, což podle svých slov odmítla a od roku 1989 si hledala jinou práci.[8]

Tato verze se liší od dochovaných záznamů v Archivu bezpečnostních složek. Podle nich Kleslová v roce 1986 podala přihlášku do StB a po dlouhém prověřování byla v roce 1988 přijata v hodnosti podporučíka s krycím jménem Lia.[2][10] Zařazena byla k 23. odboru I. správy SNB,[2] tedy na Odbor výběru, přípravy a řízení nelegální rozvědky.[11] Podle historika Radka Schovánka tak StB připravovala Kleslovou na dlouhodobou špionáž v zahraničí, pravděpodobně v západní Evropě nebo USA.[2] Kariéru Kleslové na ministerstvu vnitra ukončila Sametová revoluce, po které byla StB zrušena.[2] V roce 2015 popřela, že by kdy byla příslušnicí komunistické rozvědky či s ní jakkoli spolupracovala.[12]

Od února 1990 pracovala na Správě spojení Sboru národní bezpečnosti (SNB), v srpnu téhož roku byla povýšena.[10] Od září pracovala v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie Federálního ministerstva vnitra (předchůdce Bezpečnostní informační služby), kde byl jejím nadřízeným Jiří Klesl, její pozdější manžel.[10] V roce 1998 již v bezpečnostních službách nepracovala.[10]

Od roku 1997 je zapsaná jako advokát v České advokátní komoře.

Zasedala v dozorčích radách velkých podniků Vítkovice Steel (2005–2006), Unipetrol Trade (2006–2008), Benzina (2005–2007) a Kostelecké uzeniny (2008–2010). Byla také viceprezidentkou Česko-izraelské smíšené obchodní komory vedené Tomášem Chrenkem.[13][14][1]

Od svého vstupu do politiky působila v několika společnostech přímo či nepřímo vlastněných či spoluvlastněných hlavním městem Praha. V letech 2005–2007 byla členkou dozorčí rady IDS Praha (tehdy podíl Dopravní podniku hl. m. Prahy 34 %), v letech 2011–2012 předsedkyní dozorčí rady Trade Centre Praha (jediný akcionář Praha), v letech 2013–2015 předsedkyní představenstva Pražské teplárenské Holding (podíl Prahy 51 %), v letech 2011–2013 místopředsedkyní dozoří rady PRAHA 10 – Majetková (jediný akcionář městská část Praha 10). Od června 2015 je předsedkyní dozorčí rady Pražské energetiky (podíl Prahy 58 % prostřednictvím Pražská energetika Holding), od srpna 2015 je členkou představenstva Pražské teplárenské (podíl Prahy 47,42 % prostřednictvím Pražská teplárenská Holding).

Jako advokátka také poskytuje a poskytovala právní a poradenské služby několika společnostem vlastněných či spoluvlastněných státem. Pracovala pro Dopravní podnik hl. m. Prahy (jediný akcionář Praha), v letech 2005–2015 pro Čepro (jediný akcionář stát),[15] v letech 2011–2015 pro České dráhy (jediný akcionář stát) za 40 tisíc korun bez DPH měsíčně,[16] a v letech 2000–2015 pro ČEZ (podíl státu 70 %), kde pobírala 100 tisíc korun měsíčně za poradenské služby a zprávy o práci vlády. Vyplývá to z korespondence bývalého náměstka ministra financí Lukáše Wagenknechta.[17]

Od roku 1993 byla Radmila Kleslová členkou ČSSD a působila na pozicích místopředsedkyně Obvodní organizace v Praze 10, předsedkyně Krajské kontrolní komise ČSSD Praha, místopředsedkyně Krajské organizace ČSSD Praha a členky Ústředního výkonného výboru ČSSD.

V únoru 2014 ukončila své členství v ČSSD a vstoupila do hnutí ANO 2011, kde od téhož měsíce působí jako předsedkyně Krajské organizace ANO 2011 Praha.[13] Na III. sněmu hnutí ANO 2011 byla na konci února 2015 zvolena místopředsedkyní hnutí. Uspěla v prvním kole volby, získala 109 hlasů ze 188 možných (tj. 58 %).[18] V září 2015 na tento post rezignovala.[19] K rezignaci údajně přispěla i nahrávka, na níž vyhrožovala členům dozorčí rady státní firmy, aby se o její smlouvu v ČEZ nezajímali.^[zdroj?] Nahrávku zveřejnil investigativní web Neovlivní.cz.

V komunálních volbách v roce 2010 byla ještě za ČSSD zvolena zastupitelkou městské části Praha 10.[20] V listopadu 2010 se pak stala místostarostkou městské části[21] (funkci zastávala do roku 2014). O čtyři roky později ve volbách v roce 2014 obhájila post zastupitelky městské části, když vedla kandidátku hnutí ANO 2011.[22] Hnutí volby vyhrálo (tj. 19,05 % hlasů a 9 mandátů) a dne 27. listopadu 2014 byla zvolena starostkou městské části Praha 10.[23][24] Dne 12. ledna 2016 oznámila, že rezignuje na post starostky, protože koalice na Praze 10 dle jejího tvrzení nefunguje.[25] O post ve vedení městské části se znovu ucházela i v komunálních volbách v říjnu 2018, ve kterých kandidovala na druhém místě kandidátky hnutí ANO v Praze 10.[26] Ve volbách získala mandát zastupitele, když obdržela 4 426 preferenčních hlasů.[27] Po volbách byla krátce asistentkou poslance Patrika Nachera, ale po kritice spolustraníků spolupráci ukončili.[28]

V roce 1990, při práci v Úřadu Federálního ministerstva vnitra pro ochranu ústavy a demokracie, navázala vztah se svým vedoucím, o 29 let starším bývalým příslušníkem Státní bezpečnosti Jiřím Kleslem, a provdala se za něj. Klesl zemřel v roce 2010.[10] Jejich dcera Kateřina, studentka VŠE, je bývalá extraligová hráčka volejbalu za Olymp Praha.