Radim Drejsl

Rodiče Radima Drejsla byli Antonie Drejslová (rozená Poláčková) a Josef Drejsl, tkalcovský mistr. V roce 1930 byl otec zvolen předsedou pěveckého sboru Dobroš. Radim Drejsl se už během studia na základní škole začal učit na klavír v dobrušské hudební škole Jaromíra Šenkýře. Dále se učil hře na cello, kontrabas a tympány. Účinkoval ve Filharmonickém sdružení v Dobrušce. V roce 1934 přestoupil na gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1939 získal stipendium na studium ve Francii, ale kvůli počátku války zůstal doma. V roce 1940 začal Drejsl komponovat první skladby (např. Pochod Šenkýřovy hudební školy) a na klavír doprovázel místní pěvěcké spolky Vlasta a Dobroš. Po složení maturitní zkoušky na rychnovském gymnáziu v roce 1942, nastoupil na Pražskou konzervatoř na kompoziční oddělení profesora Janečka. Studoval klavír u profesorky Knotkové a dirigování u profesora Dědečka.

Po uzavření konzervatoře v roce 1945 byl nasazen ve firmě Dorka. Během cesty vlakem byl raněn při náletu amerických letadel. V roce 1946 nastoupil k Pavlu Bořkovcovi na AMU. Stal se z něj jeden z nejlepších studentů. Své kvality projevil ve skladbách, jako je např. koncert pro dechový kvintet nebo jeho absolventský koncert pro klavír a orchestr. V roce 1947 vstoupil do KSČ a v roce 1948 se stal členem Syndikátu českých skladatelů. V prosinci roku 1949 se ještě jako posluchač AMU stal uměleckým vedoucím AUSu. Jeho zásluhou se soubor profesionalizoval a jeho umělecká úroveň značně stoupla, což přineslo i zakázky na zahraniční vystoupení.

Radim Drejsl zemřel za ne zcela jasných okolností krátce před svými 30. narozeninami. Stalo se tak 20. dubna 1953, dva dny po jeho návratu ze studijního zájezdu se Svazem československých skladatelů do Moskvy a Leningradu. Oficiální verze vyšetřování konstatovala sebevraždu.

Podle názoru režiséra Vojtěcha Jasného, uveřejněného v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas[1] se nejednalo o sebevraždu, ale o vraždu zinscenovanou agenty sovětské KGB krátce po jeho návratu z cesty po SSSR. Stejný názor má i Drejslova rodina a nejbližší přátelé včetně hudebního skladatele Luboše Sluky. Tato teorie však nebyla nikdy věrohodně potvrzena a navíc vyznívá i dost nelogicky vzhledem k tomu, že Drejsl platil za přesvědčeného, nadšeného a navíc prominentního komunistu, který režimu upřímně sloužil a pomáhal.

Drejslův současník Pavel Kohout, který se s Radimem Drejslem znal osobně, uvedl jako příčinu smrti sebevraždu,[2] ačkoliv proběhla 3 roky před tím, než Nikita Sergejevič Chruščov na XX. sjezdu KSSS odhalil a odsoudil Stalinův kult osobnosti.

Dílo Radima Drejsla obsahuje asi 150 skladeb od tanečních a sborových písní přes scénickou hudbu, balety až po koncertní a orchestrální skladby. Společně s Vítem Nejedlým a Ludvíkem Podéštěm je pokládán za jednoho z klasiků tzv. budovatelské písně (socialistický realismus v hudbě) z počátku 50. let 20. století. Zřejmě nejznámější je jeho skladba Rozkvetlý den, která ovšem není vůbec politická. Pro tuto jeho budovatelskou skladatelskou činnost se zapomíná na jeho další skladby, řada z nichž je na velmi vysoké úrovni a obsahuje mistrnou instrumentalizaci a práci s rytmem. Skladby z období před působením v AUSu, které ho velmi zaměstnávalo, se řadí k tomu nejlepšímu z předúnorové tvorby. Skladby z tohoto období reagují na aktuální hudební vývoj v Evropě a jsou velmi moderní a objevné.

Po Radimu Drejslovi byla pojmenována ulice v jeho rodné Dobrušce a planetka (27974) Drejsl.[3]