Luboš Sluka

Po studiu na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou pracoval šest let v otcově knihtiskárně v Opočně. Po jejím násilném zničení v roce 1950 odešel na Pražskou konzervatoř, kde získal tři absolutoria v oborech dirigování u profesorů Špidry a A. Klímy (1954), bicích nástrojů u profesora Špačka a skladby u profesorů F. Píchy a M. Krejčího (1955). Akademii múzických umění absolvoval v oboru skladby u profesora J. Řídkého a P. Bořkovce a filmovou a scénickou hudbu u profesora V. Trojana v roce 1959.

V roce 1951 byl přijat v Paříži Arturem Honeggerem za žáka, a taktéž Georgesem Auricem za asistenta, ale pobyt v Paříži mu byl z politických důvodů znemožněn.

Ačkoliv většinu života prožil ve svobodném povolání skladatele, působil také i v několika významných funkcích. Byl dramaturgem Československé televize, šéfredaktorem Pantonu, předsedou Asociace hudebních umělců a vědců. Od roku 1994 je členem Pondělníků.

Na třetím sněmu Masarykova demokratického hnutí v roce 2000 byl zvolen členem jeho hlavního výboru.

V roce 2008 získal čestné občanství města Opočna a v roce 2011 obdržel Cenu Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka, pro který zkomponoval skladbu Meditace na téma a putování F. V. Heka. Získal Zlatou cenu Ochranného svazu autorského (OSA) za rok 2013 za přínos české hudbě.[1]

V roce 2018 obdržel Cenu Ministerstva kultury České republiky v oblasti hudby za celoživotní skladatelskou a redakční činnost a za statečné lidské i odborné postoje v době nesvobody.

Od roku 2021 nese Slukovo jméno opočenská základní umělecká škola.

Slukovo dílo je velmi rozsáhlé a žánrově různorodé. Dominuje v něm oblast komorní hudby (4 smyčcové kvartety, dua, tria, sonáty, kde zejména violoncellová dosáhla světového ohlasu, nepochybně díky Pablu Casalsovi, který ji uváděl na svých kurzech). Hudba Luboše Sluky nikdy nepodlehla jednoznačné žádné z novodobých skladebných technik či směru, leč poučena jejich existenci vědomě navazuje na nejlepší tradice některých klasiků 20. století, z českých zejména na estetiku a dikci Leoše Janáčka a hlubokou a opravdovou senzibilitu Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Sluka se rovněž věnuje tvorbě výtvarné a literární (dosud například vydal tři básnické sbírky, napsané v klasické japonské formě haiku).

Celá řada Slukových skladeb byla vyznamenána různými cenami ve světě (Moskva, Varšava, Vídeň, Cannes, La Plata, Milano) i doma (cena Pražské konzervatoře, Českého hudebního fondu, Pantonu, Ministra kultury a jiné). Vedle hudebních ocenění byl vyznamenán čestnou medaili T. G. Masaryka a v roce 2003 na jeho počest Mezinárodní astronomická unie pojmenovala nově objevený asteroid jeho jménem: 27978 Lubosluka.

Vokální tvorbu reprezentuje 14 písňových cyklů, řada sborů a čtyři kantáty. Velký ohlas má tvorba pro děti a mládež (Klavírní školička, Hry a sny, Klavírní brevíř, Návraty). Symfonická je reprezentována 10 skladbami (Oravská balada, Cesta uzdravení, Z Východních Čech, Sinfonietta, Lento affabile). 85 hudeb k filmům všech žánrů, 30 televizním inscenacím, 6 seriálům a více než 130 šansonů a populárních skladeb, pak jen dokresluje široké spektrum Slukovy tvorby. Jeho skladby, zejména z oblasti vážné tvorby, jsou zachovány na více než 25 gramofonových deskách (též v Rusku, USA, Japonsku, Německu), 18 CD (ve Francii, Japonsku, Německu, Kanadě, USA, Holandsku, Belgii, Švýcarsku).

Souborné vydání celého Slukova díla realizuje vydavatelství Editio Musica Humana (dosud bylo vydáno 106 svazků).

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Luboš Sluka
• Luboš Sluka na Kinoboxu.cz
• Luboš Sluka v Internet Movie Database (anglicky)
• Lubos Sluka na www.musica.cz
• Čestné občanství Opočna
• Planetka Lubosluka
• Článek 80. narozeninám
• Rozhovor, Opera PLUS, 6. 2. 2012