Racek atlantický

Racek atlantický (Leucophaeus atricilla) je středně velkým severoamerickým druhem racka.

Racek atlantický
Racek atlantický, dospělý pták ve svatebním šatu
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
(jako Larus atricilla)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neoghathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádracci (Lari)
Čeleďrackovití (Laridae)
Rodracek (Leucophaeus)
Binomické jméno
Leucophaeus atricilla
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • racek aztécký
  • Larus atricilla[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Dospělí ptáci mají černou hlavu, bílé tělo a ocas, tmavošedý hřbet a tmavošedá křídla s černou kresbou na konci a bílým zadním okrajem. Nohy jsou tmavočervené, zobák tmavočervený, jemně dolů zahnutý. V prostém šatu (v zimě) je hlava světlá, s tmavou kresbou za okem, krk a strany hrudi jsou šedé. Mladí ptáci jsou celkově tmavě zbarvení (šedohnědí) s nápadně světlým břichem a bílým kostřecem, ocas je černý.

Výskyt

Racek atlantický hnízdí na atlantském pobřeží Ameriky od Maine po Venezuelu. Tažný, zimuje od jihu Spojených států po Jižní Ameriku severně od rovníku. Zatoulaní ptáci byli zjištěni na Havajských ostrovech, každoročně zaletuje do západní Evropy a západní Afriky.[3][4] Ojedinělí ptáci byli pozorováni na několika tichooceánských ostrovech (Marshallovy ostrovy, Americká Samoa, Line Islands).[5] Mimo to byl také nejméně čtyřikrát zjištěn v Austrálii. Pozorování v Malajsii (jaro 2000) se stalo prvním pozorováním tohoto druhu v Asii, vzápětí byl nejméně třikrát zaznamenán v Japonsku.[6]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Larus atricilla (racek atlantický) [online]. BioLib.cz, 2004-07-23 19:13:01 CET, rev. 2006-03-17 20:44:19 CET [cit. 2009-02-04]. Dostupné online.
  3. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.
  4. OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0.
  5. HAKE, M. E.; GOLDIN, M.; COOK, R. P. Laughing Gull sighted in American Samoa. 'Elepaio. 1998, roč. 58, s. 8.
  6. TEBB, G.; VERON, P. K.; CRAIG, M. Laughing Gull Larus atricilla in Malaysia: the first record for Asia. Forktail. 2003, roč. 19, s. 131-133.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.