Blade Runner

Příběh, odehrávající se v Los Angeles v roce 2019, se točí kolem osamělého detektiva Ricka Deckarda (Harrison Ford), který dostane od svého bývalého velitele poručíka Bryanta úkol pátrat po replikantech – androidech, kteří pronikli na Zemi z pracovních kolonií na jiných planetách.

Své pátrání začíná návštěvou společnosti Tyrell, která replikanty vyrábí. Setká se s šéfem koncernu a s mladou ženou Rachael (Sean Young). Na ní provede zkušebně test, který má odhalit, zda je testovaná osoba replikant nebo člověk. Ke svému překvapení Deckard zjišťuje, že Rachael je pouze pokročilý model replikanta a nikoli živá žena.

Malá skupina replikantů vedená Royem Battym (Rutger Hauer) se mezitím snaží odhalit způsob, jakým překonat základní omezení své existence – čtyřletý život. Snaží se proniknout do společnosti Tyrell, aby se mohli setkat přímo se svým tvůrcem, dr. Tyrellem.

Deckard se replikantům dostává na stopu, ale zároveň se zamilovává do Rachael, což ještě mnohem víc komplikuje jeho vztah k replikantům. Ti se zdají být mnohdy více lidskými než sami lidé. Deckard pochybuje o tom, zda sám není replikantem (viz polemika níže).

Příběh graduje, Roy Batty proniká k dr. Tyrellovi a zabije ho. Deckard odhalí místo, kde se schovávají poslední dva zbylí replikanti Pris a Roy. Pris umírá a Deckard s Royem svádí dlouhý souboj v rozpadajícím se starém domě. Nakonec zachrání Roy Deckardovi život, vede krátký monolog o pomíjivosti života a nakonec umírá. Deckard s Rachael společně utíkají.

Předlohou pro film je kniha spisovatele Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách?[4] Příběh knihy je ale (přirozeně) podrobnější a od filmu se v mnohém liší.

Blade Runner je považován některými kritiky za jeden z nejlepších filmů svého žánru, jiní jej označili jako propadák.[4] Exceluje svou výpravou, kamerou a svícením, způsobem snímání i použitou hudbou (a jejím skloubením s obrazovou stránkou filmu), nebo třeba i vypilovanými dialogy.^[zdroj?!] Futuristické Los Angeles je komplexně vykreslené jako temné město, v kterém se mísí různé národnosti a kultury, v kterém prakticky neustále z temného nebe padá déšť. Odkazy k filmu noir, ať už právě výpravou nebo samotnou stavbou příběhu (osamělý detektiv, krásná žena), jsou velmi výrazné. Za konkrétní zdroje inspirace lze považovat třeba filmy Metropolis nebo Alphaville.

Za ústřední téma filmu lze považovat, co je podstatou lidskosti, o kterou zde bojují jak replikanti, tak samotný Deckard, který v průběhu filmu projde změnou svého vztahu k nim – od nahlížení na ně jako na věci (při prvním setkání s Rachael řekne „Replikanti jsou jako jiné stroje. Mohou být prospěšní nebo nebezpeční. Pokud jsou prospěšní, netýká se mě to.“) až po lásku k jednomu z nich. Co znamená být člověkem ve chvíli, kdy replikanti jsou (slovy dr. Tyrella) „lidštější než člověk sám“, to je osou filmu.

Již od prvního uvedení filmu do kin se mezi fanoušky rozhořela debata, zda je Rick Deckard replikant nebo člověk. Samotný režisér Ridley Scott se k tomuto tématu nevyjádřil 20 let až do roku 2002, kdy v interview prohlásil, že Deckard je replikant.^[zdroj?] Tomuto tvrzení oponují jak scenárista Hampton Fancher, tak představitel hlavní role Harrison Ford, kteří tvrdí, že Deckard je člověk. Mezi fanoušky převládá názor, že v původní verzi s happy-endem je Deckard pravděpodobně člověk, zatímco v Director’s Cut verzi z roku 1992 je replikant. Tato možnost je podpořena především snovou sekvencí s jednorožcem a scénou na konci filmu s origami jednorožce, které Gaff zanechal před Deckardovým bytem, jako by tím naznačoval, že Deckardovy vzpomínky a sny byly implantovány.[5]

Existuje sedm různých verzí Blade Runnera, které byly od doby, kdy film vznikl, představeny veřejnosti.

Blade Runner získal v roce 1982 Cenu Hugo za nejlepší dramatickou prezentaci. Film získal také v prvním ročníku Českého lva (1993) cenu za nejlepší zahraniční film.

• V roce 1998 natočil Paul W. S. Anderson (velmi) volné pokračování Blade Runnera, nazvané Soldier, s Kurtem Russelem v hlavní roli. Přestože film měl 3× větší rozpočet, ani zdaleka nedosáhl kvalit Blade Runnera a stal se velkým propadákem (vydělal zpět jen asi 1/5 nákladů); navíc nebyl kladně přijat ani odbornou kritikou, ani (v té době již rozvinutou) fanouškovskou základnou.
• V roce 2012 společnost Alcon Entertainment ohlásila, že Blade Runner bude mít pokračování.[2] Do kin bylo uvedeno 6. října 2017 pod názvem Blade Runner 2049, autory scénáře jsou Hampton Fancher a Michael Green, režisérem Denis Villeneuve.

Film sám v mnohém inspiroval například filmy Johnny Mnemonic, Kókaku Kidótai/Ghost in the Shell, Pátý element a jiné. Devátá série Červeného trpaslíka, nazvaná Zpátky na Zemi byla od začátku koncipovaná tak, aby tomuto filmu vzdala hold. Jedno z míst, které Roy zmiňuje jako bojiště, z kterého s ostatními androidy utekl, je Tannhäuser Gate (které je krátce zmíněno i v pokračování filmu). Konkrétně v souvislosti s tímto fiktivním místem vzniklo od demoscénní skupiny Cubicle stejnojmenné demo.[6]