Resource Description and Access

Katalogizační pravidla RDA vznikla na základě konference International Conference on the Principles & Future Development of AACR v Torontu v roce 1997,[3] jejímž cílem bylo vytvořit jednotná pravidla uzpůsobená pro použití i mimo angloamerický kulturní okruh a usnadnit tak mezinárodní výměnu bibliografických údajů a dat. V roce 2000 převzala odpovědnost za vývoj těchto úprav organizace Joint Steering Committee for Revision of the Anglo-American Cataloguing Rules, v jejímž rámci pověření odborníci z Australian Committee on Cataloguing, British Library, Canadian Committee on Cataloguing, Deutsche Nationalbibliothek a Library of Congress[4] brzy dospěli k závěru, že je třeba důkladné revize pravidel AACR, což také podpořilo přijetí nového názvu pro to, co bylo původně zamýšleno jako jejich třetí edice. První vydání standardu RDA pak bylo zveřejněno v červnu 2010.

Hlavní odpovědnost za obecné a strategické otázky spojené s rozvojem RDA nese Committee of Principals (CoP), které se skládá z ředitelů British Library, Library of Congress, Library and Archives Canada a National Library of Australia (popř. z jejich zástupců) stejně jako z ředitelů odpovídajících knihovnických organizací American Library Association, Canadian Library Association a Chartered Institute of Library and Information Professionals (CILIP). Skupina vydavatelů těchto pravidel, která je složena z American Library Association (ALA), Canadian Library Association (CLA) a CILIP, je odpovědná za všechny aktivity související s vydáváním standardu RDA. Za odbornou a obsahovou stránku zodpovídá Joint Steering Committee for Development of RDA (JSC).

Rozdíl mezi RDA a AACR je strukturální. Pravidla RDA se totiž zakládají na tzv. "Funkčních požadavcích na bibliografické záznamy", resp. Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR).[5] Tyto principy se ztotožňují jak s uživatelskými nároky, které má knihovní katalog splňovat, tak s hierarchií vztahů v rámci bibliografických údajů.[6] Bibliografický popis vytvořený podle instrukcí RDA má být kompatibilní se všemi kódovacími schématy, včetně datových prostředí zahrnující existující záznamy vytvořené podle pravidel AACR2.[6] Pravidla popisu RDA potom např. vypouštějí užívání zkratek či zkrácených názvů, které předepisovalo AACR s ohledem na omezený rozsah karty v lístkovém katalogu, přičemž pramenem popisu již není pouze titulní strana, ale celé provedení dokumentu či objektu.[7]

První sada slovníků RDA (RDA-vocabularies) byla publikována v Open Metadata Registry (OMR) v srpnu 2011. Vytváření a publikace stabilních forem elementů a řízených slovníků RDA činí data, která byla vytvořena podle standardu RDA, přístupnými pro uživatele propojených otevřených dat (linked open data) a odpovídajících aplikací. Alan Danskin, předseda Joint Steering Committee v roce 2011 poznamenal, že: "Slovníky RDA jsou základní složkou RDA, prosazující konzistentní popis a zpřístupnění bibliografických zdrojů. Komise je povinna zveřejňovat a udržovat obsah těchto slovníků RDA za účelem podpory jejich použití komunitou popisující zdroje a vývojáři aplikací sémantického webu."[6]

Samotná pravidla, jejich přílohy, slovníky, elementy a další s RDA související dokumenty jsou ponejprv přístupny ve formě online sady nástrojů, resp. Tools ("RDA Toolkit"), která moderním a sofistikovaným způsobem usnadňuje práci s tímto standardem. V textu online nástrojů jsou definovány požadavky na tzv. minimální záznamy pro bibliografický popis. Kromě toho jsou zde uplatňovány také ustanovení Library of Congress a Programu kooperativní katalogizace (Program for Cooperative Cataloguing), tzv. LC-PCC PS (tj. Library of Congress-Program for Cooperative Cataloging Policy Statements). RDA Toolkit je zpoplatněnou službou, určité části (obsah, příklady, mapování, interpretace LC-PCC) jsou však přístupné i bez placení.

Pro potřeby odborné diskuse mezi evropskými uživateli RDA byla v září 2011 ustavena European RDA Interest Group (EURIG). Jejím cílem je vývoj a koordinace evropských stanovisek k dalšímu rozvoji RDA. Poslední zasedání této skupiny se konalo v roce 2015 v Bernu.[8]

V České republice se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky. Českou verzi základních metodik a příruček připravuje Edita Lichtenbergová, Marie Balíková, Ludmila Benešová, Jarmila Přibylová a Jaroslava Svobodová. Vedle minimálních/doporučených záznamů jsou na webu Národní knihovny k dispozici Instrukce k formátu MARC21 (a konverze UNIMARC), dále metodika Katalogizace podle RDA ve formátu MARC 21- tištěné a elektronické monografie - katalogizace na úrovni minimálního/doporučeného záznamu - duben 2015 a konečně materiály určené k prezentaci RDA na školeních. Termín přechodu na RDA, který byl původně stanoven na 1. duben 2015[9][10], byl koncem března změněn na 1. květen 2015.[11]