Kibla

Kibla (arabsky قبلة, směr) je směr, kterým se muslimové a přeneseně i příslušníci některých jiných náboženství, obracejí při modlitbě.

Muslimové při modlitbě v Damašské mešitě směrem k Mekce
Islámu Kibla
Bahá’í Kibli

V islámu

Mohamed ustanovil jako směr muslimské modlitby (صلاة salát) po vzoru židů Jeruzalém, přičemž při svém pobytu v Mekce modlil zároveň ke Kaabě. Původní směr tedy tvořil přímku, která protínala Kabbu a Jeruzalém. To však nebylo možné po jeho útěku do Medíny, protože Kaaba ležela na východ od Medíny a Jeruzalém na západ od Medíny. Korán následně uvádí, že se má modlit ke Kaabě. Podle jiné teorie to bylo změněno po roztržce s židy, kteří ho jako proroka nepřijali, a proto kiblu otočil směrem k Mekce. Svatyně Ka'ba v Mekce v Saúdské Arábii se tak stala centrem islámské víry, k níž od té doby směřují modlitby muslimů.

V bahá’í

Kibla existuje rovněž i v náboženství Bahá’í, kdy se při vykonávání povinné modlitby نماز (persky namáz) věřící obracejí k místu posledního Bahá’u’lláhova pozemského spočinutí v Bahdží v Izraeli.[1][2]

V ostatních náboženstvích

Někdy se o kible hovoří i v souvislosti s judaismem, jehož „kiblou“ je Chrámová hora v Jeruzalémě, nebo s křesťanstvím, kde jsou kostely vždy orientovány na východ. Hovořit ale o kible v tomto případě není přesné.

Reference
  1. Bahá’u’lláh: The Kitáb-i-Aqdas, The Most Holy Book, Bahá’í Publishing Trust, Wilmette, Illinois 60091, first pocket-size edition, 1993, str. 144, 170-171,
  2. first hard-cover edition, Bahá’í World Centre, Haifa, Israel, 1992

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.