Psychopatie

Slovo psychopatie má několik významů:

  • v užším smyslu pouze antisociální (disociální) porucha osobnosti nebo její těžší formy (psychopati Cleckleyova typu[1]) nebo tzv. sociopatii
  • v širším smyslu zastaralý termín pro dnešní pojem porucha osobnosti obecně, což kromě antisociální poruchy může zahrnovat i lehčí formy, jako například narcistickou, histriónskou, paranoidní, schizoidní, anankastickou, vyhýbavou, závislou nebo hraniční osobnost
  • v nejširším smyslu jakákoliv duševní porucha, duševní nemoc nebo porucha chování (tento význam v současné době také není obvyklý)
Psychopatie
Klasifikace
MKN-10F60.2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V prvních dvou významech je psychopatie hluboce zakořeněná a přetrvávající psychická vlastnost, stav nebo vzorce chování, které jsou vyjádřením charakteristického životního stylu jedince a jeho vztahu k sobě i druhým a které představují extrémní nebo významné odchylky (deviace) od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy k druhým (resp. od toho, jaké vnímání a chování se od průměrného člověka obvykle očekává, tj. od společenského konstruktu normální osobnosti).

Termín „psychopat“ a „psychopatie“ se v českém odborném prostředí neužívá[2] pro pejorativní konotaci a lze používat termíny „člověk s poruchou osobnosti“ a „porucha osobnosti“. Mezi laickou veřejností je daný termín spojován i s násilným chováním, ovšem tyto projevy se týkají jen malé části osob.[3]

Kulturní podmíněnost psychopatie

Tzv. poruchy osobnosti nejsou nemocemi v pravém slova smyslu a i slovo „porucha“ pro ně Mezinárodní klasifikace nemocí používá s opatrností a s upozorněním, že není zcela výstižné. Jde o rysy osobnosti, které se vyskytují ve spojité škále od pouhého nevýrazného rysu osobnosti až po těžký sociální handicap.

Z definice vyplývá, že meze, jaká míra určité vlastnosti je již považována za psychopatii, jsou kulturně podmíněné, tj. že člověk, který v určité kultuře nebo z určitého pohledu je vnímán jako úspěšný a socializovaný, může z jiného pohledu být hodnocen jako psychopat. František Koukolík pro osoby se subklinickou (nepatologickou) mírou antisociálního založení propaguje termín deprivant.

Testování psychopatie

Psychopatické rysy osobnosti a jejich míra se dají testovat. Kanadský psycholog Robert Hare vyvinul diagnostický nástroj nazývaný PCL-R. Obsahuje dvacet možných projevů (například nedostatek empatie, patologické lhaní nebo nezodpovědnost), podle nichž se testovaná osoba hodnotí. Každý projev je možné ohodnotit číslem 0 (projev není přítomen), 1 (projev je patrně přítomen), nebo 2 (projev je zcela jistě přítomen).[4] Ve Velké Británii se celkové skóre alespoň 25 bodů považuje za pravděpodobného psychopata, v USA je hranice stanovena na 30 bodů. Autor testu navíc opakovaně upozorňuje, že nemusí jít jen o zabijáky a podivíny na okraji společnosti, ale třeba o vaše kolegy, kamarády nebo partnery.[5]

Příčiny psychopatických rysů

Některé výzkumy nasvědčují hypotézám o genetické podmíněnosti psychopatií. Měření aktivace různých uzlů mozkové neuronální sítě při různých stavech a činnostech naznačují, se kterými částmi mozku může struktura osobnosti souviset.

Kromě poruch osobnosti geneticky a hormonálně podmíněných (vrozených) nebo způsobených úrazem či jiným poškozením mozku existují také změny osobnosti například vlivem citové deprivace v dětství nebo vlivem dlouhodobého stresu nebo mimořádně traumatizujícího zážitku. Tyto psychogenní poruchy mívají odlišnou strukturu než vrozené poruchy.

Druhy

  • citová psychopatie – přehnané city nebo citová chladnost
  • morální psychopatie – nedostatek svědomí, bezcharakternost
  • sadistická psychopatie – citová chladnost, bezcitnost, nesvědomitost, sklon ke krutosti projevující se už v dětství (např. trápení zvířat)
  • sexuální psychopatie

Terapie

Pravá psychopatie se v jádru nedá příliš změnit, co se týče vnímání a prožívání situací a vztahů, ale chování se dá částečně ovlivnit výchovou, prostředím a sebevýchovou.

U lehčích nebo částečně psychogenních poruch osobnosti mohou být účinné terapie pomáhající rozvoji citového života:

Následky

Psychopaté nejsou ve společnosti ihned rozeznatelní. Naopak mohou mít dobré společenské postavení (např. diktátoři). Existují dokonce názory, že tzv. firemní, příp. korporátní psychopaté (s nedostatkem empatie[6][7]) mohou mít velký podíl na světové finanční krizi.[8] "Víme, že je přitahuje prostředí, kde je akce, kde jsou peníze a příležitosti. Kdybych nestudoval psychopaty ve vězení, zkoumal bych je na burze. Když se podíváte na dnešní ekonomické magazíny, jedním z horkých témat posledních let v nich je psychopatický šéf," říká psycholog Robert D. Hare.[9]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. Hervey Cleckley (americký psychiatr): The mask of sanity (Maska příčetnosti), 1940
  2. ČELEDOVÁ, LIBUŠE. ZDRAVOTNÍ GRAMOTNOST [online]. ČR: ČSSZ [cit. 2018-11-10]. Dostupné online.
  3. ZOUBKOVÁ, Alice. Projekt destigmatizace [online]. ČR: Národní ústav duševního zdraví [cit. 2018-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-11.
  4. Hare Psychopathy Checklist - define, person, people, used, personality, score, traits, Definition, Purpose. www.minddisorders.com [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Jak poznat psychopata - test a příznaky - Reflex.cz. Reflex.cz. Dostupné online [cit. 2018-01-09]. (česky)
  6. http://www.hrnews.cz/lidske-zdroje/organizace-pracovni-cinnosti-id-148681/psycho-v-manazerskem-havu-id-165659 - Psycho v manažerském hávu
  7. http://www.csfd.cz/film/323785-ryba-smrdi-od-hlavy/prehled/ - film I am fishead (Ryba smrdí od hlavy)
  8. http://www.springer.com/cda/content/document/cda_downloaddocument/fulltext.pdf?SGWID=0-0-45-1269145-p35739432 Archivováno 28. 8. 2014 na Wayback Machine - The Corporate Psychopaths Theory of the Global Financial Crisis
  9. Jak poznat psychopata a kde psychopata hledat - rozhovor s psychologem Robertem Harem - Reflex.cz. Reflex.cz. Dostupné online [cit. 2018-01-11]. (česky)

Literatura

Audiovizuální dokumenty

  • Psychopath, režie John Purdie, 48 minut
  • MUDr. František Koukolík: Mocenská posedlost je stav, při němž se mocenská pýcha a / nebo mocenská závislost kombinují se stupiditou], přednáška (zejména její 3. kapitola), PPS, WMA, PPS+WMA
  • Ryba smrdí od hlavy, Režie:Misha Votruba, Václav Dejčmar, 80 minut
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.