První vláda Ariela Šarona

První vláda Ariela Šarona, v pořadí dvacátá devátá izraelská vláda, byla vytvořena 7. března 2001 po únorové přímé volbě premiéra, v níž Šaron porazil dosavadního premiéra Ehuda Baraka. Šlo v pořadí o třetí a zároveň poslední přímou volbu premiéra, a zároveň jedinou, která se konala odděleně od parlamentních voleb. Navzdory Šaronovu výraznému vítězství neměla jeho strana většinu v parlamentu, kde rozložení sil odpovídalo výsledku parlamentních voleb z roku 1999.

První vláda Ariela Šarona
Předseda vlády Šaron
Pořadí29.
PředsedaAriel Šaron
MístopředsedovéŠimon Peres
Silvan Šalom
Natan Šaransky
Eli Jišaj
Počet členů26–29 ministrů
Politické subjektyLikud, Jeden Izrael (Strana práce, Mejmad, Gešer), Šas, Národní jednota-Jisra'el bejtenu, Strana středu, Jisra'el ba-alija, Sjednocený judaismus Tóry, Derech chadaša
JmenovánaMoše Kacavem
Datum jmenování7. března 2001
Konec v úřadu28. února 2003
Důvod ukončenívznik nové vlády po parlamentních volbách
Kauzydruhá intifáda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznikla tak vláda národní jednoty, která sestávala ze stran Likud, Jeden Izrael (Strana práce, Mejmad, Gešer), Šas, Národní jednota-Jisra'el bejtenu, Strana středu, Jisra'el ba-alija, Sjednocený judaismus Tóry a Derech chadaša. V průběhu volebního období došlo k změně koaličního uskupení. Strana Šas vládu opustila 23. května 2002, avšak již 3. června se vrátila. Aliance Jeden Izrael z vlády odešla 2. listopadu téhož roku.

Šaronova vláda měla zpočátku 26 ministrů a 15 náměstků ministrů, a v té době šlo o největší vládu v dějinách Izraele.[1] V průběhu volebního období počet ministrů ještě vzrostl až na 29.[2] Vláda řádně fungovala až do 28. února 2003, kdy došlo k ustanovení nové vlády po lednových parlamentních volbách.

Historie

Barakovou motivací k mimořádné přímé volbě premiéra bylo posílení jeho pozice v čele vlády. Chtěl se zároveň vyhnout střetu s někdejším premiérem Benjaminem Netanjahuem (ten v té době nebyl členem Knesetu a nemohl tak proti Barakovi kandidovat).[3] Za stranu Likud se tak proti Barakovi měl postavil Ariel Šaron, nad nímž podle předvolebních průzkumů Barak vedl. Jeho kalkulace však byly chybné a v předčasných volbách ho Šaron výrazně porazil poměrem 62,4:37,6.[4]

Seznam členů vlády

Funkční období vlády trvalo od 7. března 2001 do 28. února 2003. V pořadí 29. izraelská vláda se skládala z následujících ministrů:[5]

portfej ministr/yně strana
předseda vlády Ariel Šaron Likud
místopředseda vlády Šimon Peres (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
Silvan Šalom Likud
Natan Šaransky Jisra'el ba-alija
Eli Jišaj[p 1] Šas
ministr absorpce imigrantů Ariel Šaron Likud
ministr bydlení a výstavby Natan Šaransky Jisra'el ba-alija
ministr dopravy Efrajim Sne (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
Cachi Hanegbi (od 15. 12. 2002) Likud
ministr financí Silvan Šalom Likud
ministr komunikací Re'uven Rivlin Likud
ministr náboženských služeb Ašer Ochana nebyl členem Knesetu
ministr národní infrastruktury Avigdor Lieberman (do 14. 3. 2002) Jisra'el bejtenu
Efrajim Ejtam (od 18. 9. 2002) nebyl členem Knesetu
ministr obrany Benjamin Ben Eliezer (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
Šaul Mofaz (od 4. 11 2002) nebyl členem Knesetu
ministr pro záležitosti Jeruzaléma Eli Suisa[p 1] Šas
ministr regionálního rozvoje Cipi Livniová (do 29. 8. 2001) Likud
Roni Milo (od 29. 8. 2001) Strana středu
ministr práce a sociální péče Šlomo Benizri Šas
ministryně průmyslu a obchodu Dalia Icik (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
Ariel Šaron (od 2. 11. 2002) Likud
ministr pro sociální koordinaci Šmu'el Avital nebyl členem Knesetu
ministr spravedlnosti Me'ir Šítrit Likud
ministryně školství Limor Livnat Likud
ministr turismu Rechav'am Ze'evi (do 17. 10. 2001)[p 2] Národní jednota
Binjamin Elon (31. 10. 2001 – 14. 3. 2002) Národní jednota
Jicchak Levy (od 18. 9. 2002) nebyl členem Knesetu
ministr vědy, kultury a sportu Matan Vilnaj nebyl členem Knesetu
ministr vnitra Eli Jišaj[p 1] Šas
ministr vnitřní bezpečnosti Uzi Landau Likud
ministr zahraničních věcí Šimon Peres (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
Benjamin Netanjahu (od 6. 11 2002) nebyl členem Knesetu
ministr zdravotnictví Nisim Dahan[p 1] Šas
ministr zemědělství Šalom Simchon (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
Cipi Livniová (od 17. 12. 2002) Likud
ministr životního prostředí Cachi Hanegbi Likud
ministr bez portfeje Ra'anan Kohen (do 18. 8. 2002) Jeden Izrael
Efrajim Ejtam (8. 4. – 18. 9. 2002) nebyl členem Knesetu
David Levy (8. 4. – 30. 7. 2002) Jeden Izrael
Jicchak Levy (8. 4. – 18. 9. 2002) nebyl členem Knesetu
Cipi Livniová (29. 8. 2001 – 17. 12. 2002) Likud
Dan Meridor (od 29. 8. 2001) Strana středu
Dan Nave Likud
Sálih Taríf (do 29. 1. 2002) Jeden Izrael
náměstek při úřadu předsedy vlády Juri Štern (do 14. 3. 2002) Jisra'el bejtenu
náměstek ministra obrany Dalia Rabinová-Pelosofová (do 1. 8. 2002) Derech chadaša
Weizman Širy (12. 8. – 2. 11. 2002) Jeden Izrael
náměstek ministryně školství Mešulam Nahari[p 1] Šas
Avraham Ravic (od 16. 4. 2001) Sjednocený judaismus Tóry
náměstek ministra financí Jicchak Kohen (od 2. 5. 2001)1 Šas
náměstek ministra zahraničních věcí Micha'el Melchi'or (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
náměstek ministra bydlení a výstavby Me'ir Poruš (od 4. 6. 2001) Sjednocený judaismus Tóry
náměstek ministra pro absorpci imigrantů Juli-Joel Edelstein Jisra'el ba-alija
náměstek ministra průmyslu a obchodu Eli Ben Menachem (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
náměstek ministra vnitra David Azulaj (od 2. 3. 2001)[p 1] Šas
náměstek ministra vnitřní bezpečnosti Gideon Ezra Likud
náměstek ministra práce a sociální péče Jicchak Vaknin (od 2. 5. 2001)[p 1] Šas
náměstek ministra národní infrastruktury Na'omi Blumenthal (do 1. 1. 2003) Likud
náměstek ministra dopravy Avraham Jechezk'el (do 2. 11. 2002) Jeden Izrael
Sofa Landver (12. 8. – 2. 11. 2002) Jeden Izrael

Odkazy

Poznámky

  1. Ministři za stranu Šas rezignovali ve dnech 20 a 23. května 2002, zpět do vlády se vrátili již 3. června téhož roku. S výjimkou portfolia pro záležitosti Jeruzaléma v době, kdy nebyli členy vlády, převzal vedení jejich resortů premiér Šaron.
  2. Ze'evi byl zavřažděn.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Twenty-ninth government of Israel na anglické Wikipedii.

  1. REICH, Bernard. A Brief History of Israel. 2. vyd. New York: Infobase, 2009. 382 s. Dostupné online. ISBN 978-0816071272. S. 219. (anglicky)
  2. Factional and Government Make-Up of the Fifteenth Knesset [online]. Kneset [cit. 2016-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Barak resigns as Israeli prime minister [online]. The Guardian [cit. 2008-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 216.
  5. Tenth Knesset: Government 29 [online]. Kneset [cit. 2013-03-19]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.