První sionistický kongres

Kongres se konal ve dnech 29. až 31. srpna 1897 ve švýcarské Basileji. Jednalo se o první a ustavující kongres Sionistická organizace (v roce 1960 přejmenované na Světovou sionistickou organizaci). Kongres svolal a řídil zakladatel moderního sionismu Theodor Herzl. Hlavním přínosem kongresu byla formulace sionistické platformy, známé jako Basilejský program, vytvoření Sionistické organizace a přijetí Hatikvy za její hymnu (v té době již byla hymnou Chovevej Cijon a později se stala hymnou Státu Izrael).

Koncertní hala v Basileji, kde se kongres konal

První sionistický kongres byl svolán Theodorem Herzlem jako symbolický parlament, jenž měl dohodnout implementaci sionistických cílů. Kongres se měl původně konat v německém Mnichově, avšak kvůli protestu místních ortodoxních a reformních komunit se Herzl nakonec rozhodl uspořádat kongres v Basileji.[1][2] V Basileji se konal v koncertní hale městského kasína.[3]

Portréty delegátů kongresu

Herzl byl předsedou kongresu, jehož se zúčastnilo 204 delegátů ze sedmdesáti zemí. Celkem 69 z nich byli delegátí různých sionistických uskupení a zbývající účastníci byli individuálně pozvaní.[1] Kongresu se zúčastnilo také deset nežidovských osob, které však neměly hlasovací právo.[1] Mezi účastníky bylo i sedmnáct žen, z nichž některé dorazily na kongres samy, jiné jako doprovod delegátů.[1] Přesto, že se ženy kongresu účastnily, neměly hlasovací právo.[1] To získaly až následující rok na druhém sionistickém kongresu.[1] Slavnostního zahájení se zúčastnili korespondenti hlavních evropských listů.[3]

Po slavnostním zahájení, na které dorazili delegáti ve společenských šatech, fraku s bílou kravatou, se kongres přesunul k řešení své agendy.[1] Hlavními body agendy bylo představení Herzlova plánu na založení Sionistické organizace a přijetí deklarace sionistických cílů, známé jako Basilejský program.[1]

Herzl byl na kongresu zvolen prezidentem Sionistické organizace. Max Nordau a Moses Gaster byli zvoleni jeho viceprezidenti. Dále byly zvoleny orgány organizace; „řízení bylo v rukou Velké pracovní komise, která volila vlastní vedení, Užší akční komisi.“[4]

Basilejský program

V druhý den jednání (30. srpna) verze předložená kongresu výborem pod předsednictvím Maxe Nordaua uváděla: „Sionismus usiluje o zřízení domoviny pro židovský lid v Palestině na základě mezinárodního práva.“ To bylo jasným vyjádřením Herzlova politického sionismu, který byl v kontrastu s osadnicko-orientovanými aktivitami volněji organizovaného hnutí Chovevej Cijon.[2] K uspokojení většiny delegátů, z nichž nejprominentnějším byl Leo Mockin (usiloval o začlenění fráze „mezinárodní právo“), byl nakonec přijat Herzlův kompromisní návrh.[1]

Politický program, který se stal známý jako Basilejský program, položil základní cíle sionismu. Byl přijat za následujících podmínek, které uvádí Krupp (1999):[4]

Vlajka prvního sionistického kongresu, jež byla vyvěšena nad vchodem do městského kasína

První sionistický kongres si získal uznání pro dosažení následujících bodů:

• formulace sionistické platformy (výše uvedený Basilejský program)
• založení Sionistické organizace
• přijetí Hatikvy coby její hymny
• absorpce většiny někdejších společenství Chovevej Cijon
• navržení zřízení lidové banky
• zvolení Herzla prezidentem Sionistické organizace a Maxe Nordaua jedním ze tří viceprezidentů

Dne 1. září si Herzl do svého deníku poznamenal:[5]

Následné kongresy založily různé instituce pro podporu Basilejského programu, mezi něž patří například banka Jewish Colonial Trust, která byla finančním nástrojem politického sionismu. Její vytvoření bylo navrženo první sionistickým kongresem v roce 1897; první konkrétní kroky k založení této instituce byly podniknuty na druhém sionistickém kongresu v německém Kolíně nad Rýnem v květnu 1898.[6] Na pátém sionistickém kongrese byl založen Židovský národní fond za účelem výkupu pozemků v zemi izraelské a pozdější Sionistická komise byla založena společně s řadou dílčích institucí pro výzkum a zlepšení sociální a ekonomické situace Židů v zemi izraelské.

Sionistické kongresy se konaly v letech 1897 až 1901 každoročně a poté v letech 1903 až 1913 a 1921 až 1939, s výjimkou válečných let, každé dva roky. V roce 1942 se konala mimořádná sionistická konference známá jako Biltmorská konference, na níž byl oznámen zásadní odklon od tradiční sionistické politiky[7] s jejím požadavkem, že „Palestina bude ustavena jako židovské společenství.“[8] To se stalo oficiálním sionistickým postojem a ultimativním cílem hnutí.[7] Od druhé světové války se kongresy konaly každé čtyři roky a po vzniku Izraele se kongresy pořádají v Jeruzalémě.