Prskavec

Prskavec je velký 0,2 až 3 cm, ploché tělo má dlouze protaženo, krovky jsou kratší než tělo, vyčnívá mu špičatý zadeček. Velká hlava i hruď jsou hnědé až tmavě červené barvy, rýhované krovky má kovově zelené, modré nebo skoro černé. Vláknitá segmentová tykadla mají třetí a čtvrtý díl tmavší a jsou celá porostlá chloupky. Stehna dlouhých nohou má rozšířena. Je to nelétavý, dravý brouk, který se živí drobnějším hmyzem a plži.

Řadíme ho mezi parazitoidy, protože se vyvíjí na úkor jiného druhu, což je u čeledi střevlíkovitých vzácností. Jeho larvy, které mají tři instary, se vyvíjí na kuklách kvapníka rodu Amara Bonelli, 1810, První instar aktivně vyhledá hostitele a začíná kuklu požírat, druhý a který již má omezenou pohyblivost v konzumaci kukly pokračuje a třetí ji dokončí a následně se zakuklí. Americké druhy larev prskavce zase parazitují na kuklách brouků čeledí potápníkovití, vírníkovití, vodomilovití nebo mandelinkovití.

Podmínky, ve kterých prskavci žijí, se různí podle jednotlivých druhů. Například druhy evropské obývají převážně suchá stanoviště (pole, úhory, vinice, stepi), kdežto např. americké žijí i na vlhkých březích řek a jezer.

Prskavec se stává v našich podmínkách vzácným broukem, pravděpodobně následkem chemizace a mizením biotopů které mu vyhovovaly. Proto vyhláškou 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. Ministerstva životního prostředí „o ochraně volně žijících živočichů“ byl zařazen do kategorie „Ohrožené druhy“ (další stupně jsou „Silně ohrožený“ a „Kriticky ohrožený“).

I když je prskavec dravcem, před většími predátory potřebuje ochranu. Jeho vyměšovací buňky vytvářejí v jeho těle hydrochinon, peroxid vodíku a popřípadě ještě další chemikálie závislé na druhu brouka. Tyto chemikálie brouk uskladňuje v zásobníku a v případě nebezpečí přes svalově ovládaný ventil přesune do tlustostěnné reakční komory. Tato komora je potažena buňkami, které vytvářejí speciální enzymy (katalázu a peroxidázu). Jakmile je směs vtlačena do této komůrky, začnou tyto enzymy okamžitě štěpit peroxid vodíku a katalyzovat oxidaci hydrochinonu na chinon. Při této reakci vzniká volný kyslík a vytvoří se tolik tepla, že se pětina obsahu reakční komůrky vypaří. Tím vznikne přetlak, brouk s velkou přesností zamíří zadeček na svůj cíl a oblak chemikálií horký okolo 100 °C je vystříknut na nepřítele. Vystříknutí probíhá v pulsech s frekvencí asi 500 pulsů za sekundu. Výstřik je dokonce slyšet. Prskavec dokáže zahnat nejen predátory z říše hmyzu, ale třeba i menší žábu.[1]

Slučováním hydrochinonu a peroxidu vodíku dojde k exotermní reakci: C₆H₄(OH)₂ (aq) + H₂O₂ (aq) → C₆H₄O₂ (aq) + 2H₂O.[2]

Brouk prskavec žije ve všech světadílech. Vyskytuje se v celé Evropě, vyjma Severní Evropy a Alpské oblasti. V Evropě žije asi 50 a celosvětově okolo 500 druhů. Ve střední Evropě jsou rozšířeny dva druhy, prskavec větší a prskavec menší.

Rod Brachinus se dělí na několik podrodů a velké množství druhů, taxonomie není dosud ustálena. V mnoha případech se vedou diskuze, co je druh a co poddruh. Oba středoevropští prskavci se na pohled od sebe liší jen velikostí a barevným odstínem,

• prskavec menší měří asi 5 až 10 mm a je o poznání světlejší
• prskavec větší měří 7 až 15 mm a je tmavší – viz foto.

Zde jsou roztříděny evropské druhy:[3]

• rod Brachinus, Weber, 1801
  • podrod Brachinoaptinus Lutshnik, 1926
    • druh Brachinus andalusiacus Rambur, 1837
    • druh Brachinus angustatus Dejean, 1831
    • druh Brachinus baeticus Rambur, 1837
    • druh Brachinus bellicosus Dufour, 1820
    • druh Brachinus italicus Dejean, 1831
    • druh Brachinus olgae Arribas, 1993
    • druh Brachinus pateri Puel, 1938
    • druh Brachinus pecoudi Puel, 1925
    • druh Brachinus testaceus Rambur, 1837
  • podrod Brachinus Weber, 1801
    • druh Brachinus alexandri Battoni, 1984
    • druh Brachinus berytensis Reiche, 1855
    • druh Brachinus crepitans Linnaeus, 1758 – prskavec větší
    • druh Brachinus efflans Dejean et Boisduval, 1829
    • druh Brachinus elegans Chaudoir, 1842
    • druh Brachinus ganglbaueri Apfelbeck, 1904
    • druh Brachinus psophia Audinet-Serville, 1821
  • podrod Brachynidius Reitter, 1919
    • druh Brachinus bodemeyeri Apfelbeck, 1904
    • druh Brachinus brevicollis Motschulsky, 1844
    • druh Brachinus catalonicus Jeanne, 1988
    • druh Brachinus costatulus Quensel, 1806
    • druh Brachinus explodens Duftschmid, 1812 – prskavec menší
    • druh Brachinus glabratus Latreille et Dejean, 1822
    • druh Brachinus hoffmanni Liebke, 1927
    • druh Brachinus maublanci Colas, 1942
    • druh Brachinus nigricornis Gebler, 1829
    • druh Brachinus pectoralis Dejean, 1825
    • druh Brachinus sclopeta Fabricius, 1792
    • druh Brachinus sichemita Reiche et Saulcy, 1855
    • druh Brachinus variventris Schaufuss, 1862
  • podrod Brachynolomus Reitter, 1919
    • druh Brachinus immaculicornis Dejean, 1826
  • podrod Cnecostolus Reitter, 1919
    • druh Brachinus bayardi Dejean, 1831
    • druh Brachinus bipustulatus Quense, 1806
    • druh Brachinus cruciatus Quensel, 1806
    • druh Brachinus exhalans Rossi, 1792
    • druh Brachinus hamatus Fischer von Waldheim, 1828
    • druh Brachinus quadriguttatus Gebler, 1830
  • podrod Dysbrachinus Schuler, 1974
    • druh Brachinus humeralis Ahrens, 1812
  • podrod Neobrachinus Erwin, 1970
    • druh Brachinus cyanochroaticus Erwin, 1969
    • druh Brachinus fumans Fabricius, 1781
    • druh Brachinus medius Harris, 1828
    • druh Brachinus quadripennis Dejean, 1825[3]