Prováděcí zákon

Prováděcí zákon je všeobecné označení pro zákon, který provádí nějaké obecné ustanovení ústavy, tedy upravuje podmínky a podrobnosti dotyčné oblasti ústavního práva.

K vydání prováděcího zákona ústava vždy obsahuje tzv. blanketní právní normu.[1] Viktor Knapp ovšem uvádí, že i když je podrobnější úprava nějaké ústavní věci nebo provedení některého ústavního ustanovení svěřeno „obyčejnému“ zákonu, stále jde z právněteoretických důvodů o zákon originární, neodvozený od původní právní normy. Tím se liší od vyhlášek správních orgánů nebo nařízení vlády, vydávaných na základě výslovného zmocnění originární právní normou.[2]

Podle české Ústavy jsou prováděcími zákony např.:

• zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky (čl. 12 odst. 1 Ústavy)
• zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky (čl. 14 odst. 2 Ústavy)
• zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky (čl. 14 odst. 2 Ústavy)
• zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (čl. 20 Ústavy)
• zákon č. 90/1995 Sb., jednací řád Poslanecké sněmovny (čl. 24, 30 odst. 2, 31 odst. 2 Ústavy)
• zákon č. 107/1999 Sb., jednací řád Senátu (čl. 24, 30 odst. 2, 31 odst. 2 Ústavy)
• zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky (čl. 58 Ústavy)
• zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí (čl. 102 odst. 2 Ústavy)
• zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů (čl. 102 odst. 2 Ústavy)
• zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (čl. 79 odst. 1 Ústavy)
• zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (čl. 80 odst. 2 Ústavy)
• zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (čl. 82 odst. 2 a 3, 91 odst. 2, 93 odst. 2, 94 Ústavy)
• zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (čl. 88 odst. 1 Ústavy)
• zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu (čl. 97 odst. 3 Ústavy)
• zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance (čl. 98 odst. 2 Ústavy)